Reakce na článek předsedy Svobodných Petra Macha z pohledu svědka masových protivládních demonstrací, pro příznivce i odpůrce Svobodných.
Úvodem malá korekce pana Macha: Prezident Zeman se vyjádřil, že dvoje volby by byly drahé, takže se možná budou konat spolu s volbami do Evropského parlamentu v červnu. Dále je nerealistické, aby vláda dostala důvěru v horizontu měsíce od voleb, neboť zpravidla nejprve probíhají jednání o koaliční smlouvě, která se mohou poněkud protáhnout. Proto je realističtější čekat, že případná vláda Petra Macha dostane důvěru až v srpnu.
Článek Petra Macha zde.
Svobodní vyhráli ve volbách
Premiér Petr Mach vládne s některou ze stran bývalé vládní koalice, kterým ještě před pár měsíci pravicoví voliči nadávají do socialistů, jenže jejich pozice je příliš slabá a podpora Svobodných před volbami byla nestálá, proto musí přizvat i hnutí ANO Andreje Babiše.
Vláda se zavazuje k přísným rozpočtovým škrtům a rychlému přechodu k vyrovnanému rozpočtu. Protože má v programu rušení a snižování daní, musí přistoupit k drastickým škrtům ve všech oblastech, někteří poslanci mluví i o snižování důchodů. Od toho vláda nakonec ustoupí, původní plán na rušení mnoha pracovních míst ve státní správě se však ukazuje jako nerealistický a i plánované snížení byrokracie a zefektivnění práce státních úřadů jde příliš pomalu, mnohem pomaleji, než byl předpokládaný rámec.
Svobodní úspěšně prosazují zrušení některých daní na úkor některých dotací, jako dotací na biopaliva, či úřadům, které fungují jen jako přerozdělovací mašiny. Čelí protestům zejména menších až středních podnikatelů. Zároveň Petr Mach naráží se svými příkazy ve vládě, která si nechce nechat od Svobodných diktovat, ale snaží se o lidský kompromis.
Podzim 2014
V říjnu obsazují Svobodní jediné významnější město, kterým je Praha, jinde bodují zejména lokální hnutí, ODS a ČSSD. Vítězství v Praze je velmi těsné a nepřesvědčivé, navíc se daří obsadit jen málo radnic. Na vládě na magistrátu se horečně domlouvají TOP 09, ODS a ČSSD. Ve volbách do senátu získává ČSSD ústavní většinu.
17. listopadu 2014 se na Václavském náměstí koná první velká demonstrace. Z protestujících čiší frustrace z malého boje proti korupci, rozohňují se zde odboráři a socialisté. V preferencích Svobodní poměrně rychle klesají z 25% z května/června na necelých 20%.
Svobodní prosazují zákon o referendu o vystoupení z EU, které se má konat s krajskými volbami v roce 2016. Zároveň se mluví o zákonu o lidovém vetu, který se však nedostane ani na vládu, protože se z koalice ozývají různé hlasy, že by mohl po dlouhých letech vlády pravice uškodit samotným zákonům Svobodných, zároveň Česku chybí pro lidové hlasování nezbytná finanční ústava, která bez souhlasu ČSSD nemá šanci projít.
Svobodní bez ohledu na varování koaličních partnerů, opozice i možný výsledek referenda ruší některé evropské legislativy v české sbírce zákonů. Po úlevném vydechnutí mnoha občanů od pochybné legislativy o ohnutých okurkách a hrbolaté mrkvi přichází varování od unie v podobě pozastavení proplácení mnoha rozjetých staveb včetně nejdražších dopravních, důležitých z hlediska ekonomiky i konkurenceschopnosti. Stavby stojí, jejich konzervace přichází na miliardy.
Jaro 2015
Přichází nová hluboká recese v Evropské unii a Česko je slabé, v meziročně pětiprocentním pádu, po proškrtaných letech nepřipravené investovat. Nezaměstnanost se blíží k 15 procentům oproti slibům Svobodných před volbami s chabými vyhlídkami. Na rekvalifikační kurzy, nyní nedotované státem, nezaměstnaní nemají peníze, trhu schází potřebná pracovní síla a naopak přebývá ta bez uplatnění. Květen a červen 2015 vláda stráví obranou proti demagogickým demonstrantům před vlastním úřadem.
V ekonomicky chudších a etnicky bohatších regionech Česka dochází ke střetům etnických menšin s radikály a prudkému nárůstu kriminality. Zahraniční firmy vyhrožují odchodem, protože potřebují vysokoškoláky kvalifikované v technických oborech, ale vláda nedělá nic se školstvím.
Zrušený letní čas má za následek v letních měsících tmu v devět večer a první záblesky ve tři, člověk spící od desíti do sedmi tak v létě promarní čtyři hodiny slunečního svitu, o rok dříve jen dvě, přičemž mu půlku noci šajní do ložnice. V parném létě se probouzí přímo do již propečeného dobu či bytu.
Podzim 2015
Po letech škrtů a podfinancování je spotřeba domácností rekordně nízko, investoři se obávají politické nestability a na český trh nepřichází. Nezaměstnanost překračuje 15% a drží se jen díky sezónním pracím v létě 2015. 17. listopadu 2015 překračují preference komunistů 22%, na Václavském náměstí se koná demonstrace, jíž se účastní desítky tisíc lidí, z nichž mnoho donedávna volilo pravici. Hlasování o nedůvěře vláda přečkává s těsným rozdílem jednoho pochybně váhajícího poslance.
Čím dál hlasitěji je slyšet stalinisty v KSČM i radikály u socialistů.
2016
V říjnu 2016 Česká republika vystupuje z Evropské unie. Končí tak roční příspěvek Unii ve výši 40 mld. Kč, zároveň definitivně i financování dálnice D3, D11, D1 a její rekonstrukce, dále rychlostní silnice R35, R7 či R52 či IV. železničního koridoru. Vláda nemá na stavby rezervy kvůli nulovému schodku a stojí před rozhodnutím si půjčit, tedy nesplnit slib voličům, nebo k dalším drakonickým škrtům, nebo k zakonzervování staveb, tedy nebezpečí výdaje dalších desítek miliard v budoucnu. Občané jásají, že si mohou koupit žárovku, realitní agenti proklínají dřívější nutnost energetických štítků, školy zastavují projekty pro studenty.
Ve čtyřech krajích vítězí komunisté, zatímco Svobodní se v pěti ani nedostali do zastupitelstva. Nevyhráli vůbec nikde. Pokračuje krajská zlodějna a omezování ze strany socialistů a komunistů. Koaliční partneři na vládní úrovni vypovídají koaliční smlouvu a domlouvají se na slabé koalici s ČSSD v období nejhlubší české recese. Komunisté se drží mezi 20 a 25%, DSSS poprvé překročila celostátně 5%. Češi jsou nejnespokojenější ve své historii, boj s korupcí je slabý, nejdůležitější zákony od revoluce o transparentních smlouvách nebo státní službě stojí zaparkované kdesi hluboko v myslích nestranných politických aktivistů. Hrozí lokální potyčky
Konec vlády Petra Macha.
Článek spoléhá na autorovu znalost české mentality, byť není podložena sociologickou ani psychologickou kvalifikací.
Uvedený scénář nepředpokládá velkou aktivitu hnutí ANO.
A pro jistotu už vůbec nepočítá s Kalouskem ve vládě.
