Vánoce už nám sedí za krkem a na mne je vyvíjen čím dál tím větší nátlak, abych už teda konečně Ježíškovi sdělila, co bych chtěla čyřiadvacátého pod jedlí najít. Tohle já dělám nerada. Mám ráda překvapení a na situaci, kdy doma sdělím, že chci růžovej chlupatej župan a pak pod stromečkem rozbalím (chvilka napětí – no, ne) růžovej chlupatej župan, nic překvapivého nevidím.
Předpokládám, že celá má rodina dobře ví, že mám slabost pro diáře od Paperblanks, jaký používám parfém, že nesnáším porcelánové blbůstky na lapání prachu, stejně tak, jako dobře vědí jak se stavím k „praktickým dárkům do domácnosti“. Takže se dopisům Ježíškovi bráním ostošest. Párkrát jsem z toho zkoušela vybruslit nekonečným seznamem věcí, které by mne pod stromečkem potěšily, ale nějak jsem nedokázala Ježíškovi vysvětlit, že to OPRAVDU nechci všechno, že si z toho jako má Ježíšek vybrat (kam bych to taky všechno dala, že jo).
A taky vím, že si musím dávat pozor na pusu. Abych nedopadla jako má kamarádka Aneta. Od svého přítele dostala pod stromeček růžového porcelánového slona. Byla to neskutečně precizní a křehká záležitost, na spodní straně měla razítko velice luxusní společnosti vyrábějící neskutečně luxusní porcelánové hlouposti a Anetě bylo jasné, že tahle růžová záležitost stála neskutečné peníze.
A tak zcela okouzleně vydechla: „To je nádhera. Jak jsi věděl, že miluju růžové slony?“
A přítel byl nadšen, jak se Anetě krásně trefil do vkusu a Aneta byla šťastná, že to má za sebou a že obstála se ctí. To ovšem, chuděra, nemohla tušit, že přítel, rozradostněn tím, jaký úspěch růžová příšera měla, rozhlásil po celém příbuzenstvu a okolí, že Aneta sbírá růžové slony. A tak ke každé možné příležitosti Aneta dostává ...růžového slona. Ta první růžová potvora byla docela vkusnou a vcelku krásnou záležitostí, ale máte vůbec představu, v jakých hrůzných variacích se dá růžový slon sehnat? Plyšový slon velký jako bernardýn, keramický sloník jako dávkovač vody na květiny, plastová konvička na zalévání ve tvaru růžového slona.....
Anetin krásný černo-béžovo-čokoládový byt zařízený v přísně japonském stylu, se plní odpornými růžovými obludami a čím déle tahle záležitost trvá, tím horší je veřejně vystoupit a přiznat barvu. Nyní, po téměř pěti letech, kdy sloníci dosáhli úctyhodného počtu několika stovek, se to zdá být téměř nemožné. Cesty do pekel jsou dlážděny růžovými slony.
Pokud bych si já měla opravdu něco přát, tak aby se lidé kolem mne přestali bát.
Přála bych Anetě, aby konečně sebrala odvahu a sdělila svým blízkým, že už nechce žádné růžové slony, protože věřím, že to její blízcí pochopí
Přála bych své kamarádce Renatě, aby přestala mít obavy, že se její knížka nebude prodávat, protože jsem přesvědčená, že půjde na odbyt víc než dobře.
Přála bych Johnovi, aby se konečně odvážil požádat Simonu o ruku, protože vím, že řekne ano.
Přála bych Martině, aby se přestala bát nechat si na záď vytetovat draka, protože dle mého názoru je úplně fuk, jak VELIKÝ ten drak bude.
Přála bych Ivaně, aby přestala mít obavy vymalovat si svůj byt na sytě růžovo, protože je úplně jedno, co tomu řeknou lidi.
Přála bych svému kamarádovi, aby konečně sebral odvahu a řekl rodičům, že je gay, protože jsem přesvědčená, že ho budou milovat pořád stejně.
Přála bych Filipovi, aby se konečně odvážil pozvat Ji na rande, protože Ona na to čeká.
Přála bych dětem, aby nemusely mít strach vracet se domů.
Přála bych dospělým, aby nemuseli ze strachu lhát těm, které milují.
Přála bych všem ženám, aby se již nemusely bát, že je nikdo nebude milovat, když nebudou dokonalé, protože věřím, že to není pravda.
Přála bych všem mužům, aby se přestali bát, že budou směšní, když budou častěji říkat: „Mám tě rád“, protože ani tohle není pravda.
Přála bych všem lidem, aby se přestali bát budoucnosti, protože doufám, že bude hezká.
A konečně, přála bych sama sobě, abych se přestala bát pozvat Ho na kafe, protože On má možná strach.
P.S.: Některá jména byla změněna, některá ne. Vyberte si.
