Mám kamarádku Radku. Radka je tak zásadním prototypem vobyčejný holky, že podezřívám Matku Přírodu, že ji snad uplácala na objednávku: nijak výrazně krásná, nijak výrazně chytrá, nijak výrazně štíhlá. Jen má takovou jednu zvláštnost – každému je s ní tak nějak dobře.
Radka patří do skupiny lidí, kteří po celá léta podnikají různé blázniviny i akce zcela seriózní, sem tam někdo přibude, sem tam někdo „odbude“, ale ta zhruba dvacítka lidí je pořád pohromadě. V létě na vodu či na kola, v zimě na lyže. Lidé různých povah, různých povolání, spojení dlouholetým kamarádstvím a pocitem sounáležitosti „s partou“.
Jednoho dne přivedl jeden z našich kamarádů do party Jeho. Prý nový kolega z práce, říkal, teď se přistěhoval, docela fajn chlap, třeba zapadne. Ukázalo se, že On, nový kolega z práce, je fajn víc než jen docela a zapadl víc než jen dobře. A stalo se, co se dalo očekávat. Radka se zakoukala. Chvíli lítala hlavou v povětří a pak byla prudce posazena na zem. Na první letní vodáckou akci On přivedl svou přítelkyni. Dlouhonohá blonďatá orchidej zamrkala řasama, muži z party zavzdychali a Radce bylo jasné, že je z kola venku.
První, plánovací večer se odehrával tak jak se více méně dalo očekávat. Všichni muži z party se pasovali do role osobního komorníka Jejího Veličenstva a Orchidej, usazená na čestném místě u táboráku, zářila na všechny strany svou neobyčejnou krásou.
Po prvním dni skutečné akce se však ukázalo, že Orchidej:
- pozici Háčka pochopila tak, že Háček je ta osoba co v nových plavkách od Lacoste chytá sluneční paprsky na přídi lodi a přitahuje obdivné pohledy všech mužů kilometr daleko. Následkem toho třikrát uvízli na mělčině a loď důkladně obouchali o všechny kameny mezi Rožmberkem a Českým Krumlovem, v důsledku čehož se opozdili za ostatními o čtyři hodiny a stan stavěli za tmy.
- nebude stavět stan, protože to neumí, nikdy to nedělala ani dělat nebude, stejně jako nošení dříví, rozdělávání ohně či vynášení lodi na sucho, aby v noci neuplavala
- rozhodně nebude jíst guláš s chlebem, protože guláš neobsahuje vyvážený poměr vitamínů a minerálů pro lesklou srst a zdravé kosti, chleba není celozrnný a kofolu nemají „lajt“ (a navíc tam ani neměli ubrusy)
- ve stanu spát nebude, protože tam byl pavouk a co když tam budou další a navíc tam není polštář (který jí On – hrubián zakázal vzít sebou, protože se kvůli sadě sedmero plavek a šesti letních šatiček už nevešel do konve)
- už nikdy, nikdy, nikdy nepojede na žádnou přiblbou akci s těma Jeho pitomejma kamarádama a těma krávama, co nosej trapný gumový boty k plavkám a vůbec se nemalujou, nevědí kdo je Ralph Lauren a (ta potupa) je jim to jedno.
Druhého rána se Ochidej sebrala, sedla na vlak a odjela domů. A On strávil zbytek prodlouženého víkendu rozpolcen mezi touhou zůstat na té skvělé akci s kamarády a hrůzou, co ho doma čeká za to, že všeho nenechal a neběžel za ní.
Následujících několik měsíců se On účastnil všech akcí sám a Orchidej evidentně nikomu z party nechyběla. Ukázalo se, že Orchidej vyhodnotila ženskou konkurenci ve skupině jako naprosto neohrožující její neochvějné postavení jediné královny Jeho srdce a povolila mu pravidelnou účast na „schůzích“ party. Čím za to musel zaplatit, se parta nikdy nedozvěděla.
O dalších pár měsíců později vystavil On Orchideji propustku a začal projevovat intenzivní zájem o jistou slečnu z party, která se pavouků nebojí, pozici Háčka pochopila zcela správně, jí guláš s chlebem a pije i kofolu co není lajt a umí se smát tak, že se prostě musíte smát s ní – hádáte správně: o Radku.
Teď by se asi hodil happyend, svatba, děti a tak, a já bych Vám ho moc ráda napsala, jenže to bych lhala. Pravdou je, že Radku to počáteční zakoukání se časem přešlo a v době, kdy On usiloval o změnu Háčka na své lodi, byla již nějakou dobu zaháčkována někde jinde.
Ale i tak, v tomhle duelu to bylo jednoznačně Sedmikrásky : Orchideje – 1:0 (čemuž jsem ráda za všechny Sedmikrásky, kterým zcela nepokrytě fandím).
