Stala se taková zvláštní věc. Poprvé píšu článek s tím, že doufám, že lidé v něm popsaní, se poznají a vyřeší tak spolu problém, který vznikl jaksi náhodou a který teď jeden z těch lidí řeší způsobem, který považuji za dost nešťastný.
Mám kamarádku Leonu (jméno jsem samozřejmě změnila, nicméně doufám, že se pozná). Leona má partnera, se kterým žije již více než dva roky. Leoně je dvaatřicet a ráda by měla dítě. Leonin partner Martin (jméno opět změněno) je jiného názoru, na dítě se „zatím necítí“. Zda výraz „zatím se necítím“ znamená, že se teď necítí, nebo že se necítí vůbec a nebude se cítit nikdy, mi není známo a řekla bych, že to není známo ani Martinovi.
Nicméně jejich vztah je hezký a začali plánovat svatbu. Jen to dítě tam nějak skřípe a začíná být stále častějším předmětem debat, které se občas zvrhnou v hádku. Zkrátka a dobře, Leoně tikaj hodiny jak zběsilá bomba a jediný, kdo to neslyší, je Martin.
V jedné takové hádce Leona vmetla Martinovi do obličeje, že když to nejde s jeho svolením, půjde to i proti jeho vůli, protože se přece dá vysadit antikoncepce.
O dva měsíce později seděla u mě na gauči a brečela. Je těhotná. Přísahala mi na všechny své předky a jejich hroby, že antikoncepci nevysadila, že to tehdy řekla v náhlém zatmění mysli, ale že by tohle nikdy Martinovi neudělala, a vzhledem k následujícím událostem, jí věřím.
Před dvěma týdny totiž Leona Martina opustila. Odůvodnila to tak, že poté, co mu v té jedné hádce řekla něco, co on si bohužel velmi dobře pamatuje, si nedokáže představit, že by jí uvěřil, že její těhotenství vzniklo opravdu nedopatřením. A takový podraz (byť k němu vlastně nedošlo, ale Martin by si myslel, že ano) by jejich vztah asi neunesl.
Přemýšlela, že půjde na potrat, ale prostě to nedokázala, neboť toho červíčka ve svém břiše už teď miluje nadevše.
A tak Martina opustila, aniž by mu o svém těhotenství řekla. Martin je zoufalý, je přesvědčen, že si Leona našla někoho jiného, lepšího (kdo s ní bude ty děti ochotně mít teď hned), a protože ji ten blbec zatracená miluje, nechce jí šlapat po štěstí a tak se trápí o samotě. Leona nemá v úmyslu uvést Martina jako otce svého dítěte, protože nechce, aby nesl odpovědnost za něco, co předem důrazně odmítl.
A protože já jsem Leoně slíbila, že Martinovi nic neřeknu, musím mlčet. A přestože se mi Martin v záchvatu zoufalství (a po třech lahvích červeného) svěřil, že by i to dítě skousl, kdyby se jen k němu vrátila, bohužel mne zapřísáhl, že to nesmím Leoně říct, aby se ve svém novém štěstí netrápila výčitkami svědomí.
Nicméně ani jednomu jsem neslíbila, že o tom nenapíšu článek – tak mi odpusťte. A pokud někdo z Vás v tomhle zmatku Leonu s Martinem pozná, hoďte jim na tenhle článek link. Třeba je něco trkne.
