Ženy se dělí na typy sukňové a typy kalhotové. Jsem typ sukňový. A podpatkový k tomu. Nosím se životem na osmicentimetrových jehlách, zabodávám se jimi mezi dlažební kostky, smekají se mi na navoskovaných mramorových podlahách justičních paláců (a já pak padám do náručí okolojdoucích advokátů), lámu si (podpatky, nikoli hnáty, naštěstí) je při seskocích z posledního schodu autobusu či vlaku, šlapu si na saténové mašle, které se, potvory klouzavý, každou chvíli rozvazují a vůbec zažívám různé podobné intelektuálně obohacující příhody. Ale hlavně, že vypadám neodolatelně.
Mám prý krásné nohy. Říkal to tuhle jeden bezdomovec v metru na „ípáku“, tak to musí bejt pravda, neboť relevance sdělení filozofujících bezdomovců v metru patří přesně mezi „řikala Máňa z prasečáku“ a „řikali to na Nově“.
A tak jsem se včera na těch krásných nohou nesla do kina. Přišla jsem malinko dřív, tak jsem při čekání na kamarádku sledovala ostatní kinochtivé návštěvníky. Mou pozornost zaujal pár vystoupivší z taxíku před Slovačem. Japonci, asi. Malá hubená Japonka v botách, které zřejmě ukradla Lady Gaga. Obrovská platforma a asi tak půl metru dlouhý špičatý jehlový podpatek způsobil, že boty byly vyšší než zbytek Japonky a pohybovat v nich se dalo asi tak dobře jako když si k chodidlům přivážete dvě cihly. Krůček, přísun, krůček, pajdala Japonka za hlasitého šoupavého zvuku směrem k pokladnám. Mrňavý hubený Japonec úslužně přidržoval Japonce rámě kdesi v úrovni své hlavy a poctivě čekal, až si ona na jeho jeden krok odbyde svých osmadvacet.
Než za deset minut dorazila kamarádka, zvládli dojít skoro na půl cesty ke dveřím. Doufala jsem, že v nejbližší hodině nezačne pršet. Asi by příšerně zmokli.
Kino bylo super, film naprosto příšerný, ale Paul Bettany s potetovaným ksichtem tam běhal, tvářil se drsně, plášť mu dramaticky vlál a měl super motorku, což je myslím maximum, co se dá od tohoto typu filmů očekávat.
A když jsme s kamarádkou opouštěly Slovanský dům, potkaly jsme onen párek Japonců, kterému se mezitím podařilo dojít do vestibulu. Japonec stále úslužně podpíral Japonku, která vypadala, že toho už má plný zuby. Ostatně ten Japonec taky. Když jsme je míjely, toužebně se za mnou otočil a jsem přesvědčená, že kvůli mým krásným nohám to nebylo. Zcela zjevně byl fascinován mou schopností pohybovat se sama a tááááák rychle. Ovšem, zdá se, že není nad to vypadat jako Lady Gaga.
