„Normální holky vymřely,“ povzdechl si tuhle jeden můj kamarád nad půllitrem piva, „svět je plnej pipin a zlatokopek a normální milou hezkou holku aby jeden hledal lucernou. Já přitom nechci nic, než normální, obyčejnou holku. To chci tak moc?“ Čekala jsem, kdy do piva uroní první slzu. Slza se nekonala, zato se konala vcelku zajímavá debata na téma Extinkce živočišného druhu „femina normalis“.
Začalo to klasickým dotazem: „A co si představuješ pod takovým pojmem normální?“
„No, normální, no, já nevim…prostě normální.“
To jsem se toho dozvěděla. Po několika marných pokusech vypáčit z něj něco konkrétnějšího (nejen ženy, ale ani muži nevědí co chtějí a nepřestanou otravovat, dokud to nedostanou), jsem najela na poněkud efektivnější systém selekce všech našich společných kamarádek (zadaných i nezadaných), abychom se na základě jejich vlastností dobrali k přesné definici feminy normalis.
„Co takhle Radka?“ začala jsem opatrně. Radka dle mého názoru splňuje představu normální holky zcela dokonale. Přiměřeně hezká, přiměřeně chytrá, milá a pro každou srandu. Radka – kamarádka.
„No, jo, Radka je fajn, ale je strašně tlustá,“ ohodnotil kamarád Radčiných necelých osmdesát kilo nemilosrdně.
A objevila se další zajímavá teorie, kterou jsme nad tím pivem nazvali Teorií tloustnutí žen v průběhu času. Je-li dána premisa, že každá žena v průběhu života přibere 20 kg, pak je lepší, když její výchozí váha je nižší než 55 kg, protože žena vážící 75 kg je ještě vcelku únosná, zatímco, když těch dvacet kilo přibere osmdesátikilová holka, máte doma neúnosně tlustou ženskou. Doslova. Takže osmdesátikilová holka není nepřijatelná proto, že by byla nepřijatelná teď. Je nepřijatelná proto, že se stane nepřijatelnou v budoucnosti. Případy, kdy vám padesátikilová žena přibere padesát kilo nebo kdy vám sedmdesátikilová žena nepřibere ani deko, byly z důvodů statistické bezvýznamnosti z teorie eliminovány.
Inu, Radku jsme z definice feminy normalis museli vyloučit.
Pokračovali jsme Simonou. Simona váží kolem padesáti kilo, povahově je moc fajn, mohla by vyhovovat. Nevyhovovala. Je škaredá. Nosí brýle a má trochu předkus. Zmetek. Vyřadit.
Další na řadě je Renata.
„Jo, Renata“, zasní se kamarád toužebně a já na vteřinu propadnu mámivému omylu, že se nám feminu normalis (podivuhodně rychle) podařilo najít. Bohužel výraz v kamarádově tváři se po chvilce změní na vyděšený: „Zešílelas? Na to bych neměl. Renata utratí za hadry a šminky měsíčně nejmíň dvacet tisíc!“
Kdybys věděl, chlapče, že měsíční náklady na údržbu Renatina úchvatného designu převyšují tvůj odhad zhruba trojnásobně a její současný přítel z toho začíná být poněkud nervózní, protože překrásná, chytrá a milá skvělá hospodyně a určitě i fantastická milenka Renata je skálopevně přesvědčená, že muž je zde od toho, aby ji živil (a příteli se poněkud začínají ztenčovat úspory).
Prošli jsme ještě zhruba desítku kamarádek, ale nevyhověla ani jediná. U každé byla nalezena nějaká zásadní chyba, pro kterou musela být ze skupiny normálních žen vyřazena. Začínalo to vypadat, že „normální ženy“ jsou spíše výlučným klubem s omezeným členstvím, než kategorií vcelku běžnou, jak by napovídal název.
Takže, abychom to shrnuli, došli jsme k následujícímu výsledku.
femina normalis – druh rodu homo sapiens, ženského pohlaví (samice). Velmi vzácný, hrozí vyhynutí. Jedinec (jedinka?) váží mezi 45 a 55 kilogramy, výška mezi 160 a 175 cm. Porost hlavy nejčastěji dlouhý, barvy hnědé, černé či blond. Rudý porost hlavy je vzácnou odchylkou druhu, které je často dosahováno barvením, které však není v chovu povoleno. Porost jiných částí těla je nežádoucí. Rysy obličeje drobné, půvabné (minimálně velmi nadprůměrně). Inteligence vysoká, avšak nikoli vyšší než inteligence homo sapiens rodu mužského.
Femina normalis je tvor láskyplný, poddajný, přizpůsobivý, vstřícný, přátelský a velmi tolerantní. Nejčastější výskyt v domácnosti, konkrétně v kuchyni. Femina normalis je tvor velmi ekologický a hospodářsky dobře využitelný. Jeho produktem je svíčková na smetaně, knedlo vepřo zelo a různé druhy koláčů. Vstupní náklady i náklady na údržbu feminy normalis jsou minimální. V ideálním případě jedinec druhu femina normalis sám do domácnosti přináší větší množství dále využitelných zdrojů (peněz), aniž by se hnul z kuchyně.
Pořizovací cena: Neuvedena, jedince je nutno odchytit ve volné přírodě, kde se však vyskytuje vzácně a vzhledem k množství lovců, je jeho odchyt mimořádně komplikovaný.
Jak vidno, femina normalis je ve skutečnosti exkluzivní model vyrobený přesně na míru požadavkům muže kolem třiceti.
Přihlédneme-li k faktu, že objednavatel (onen muž kolem třiceti a můj jinak velmi dobrý kamarád), je osobou vzrůstu, váhy i vizáže lehce podprůměrné, platu nepatrně nadprůměrného, majetku nulového a schopností i povahových vlastností značně průměrných, je zcela zřejmé, že v lovu na exkluzivní model „feminy normalis“ (contradictio in adjecto, já vím) naprosto nemůže uspět. Tak jako mnoho jiných, bohužel.
Co takhle snížit nároky, pánové? „Femina sub-normalis“ by nestačila?
