Minulý týden jsem potkala rytíře. Jeho kůň sice není bílý, ale hnědý, zato je to rytíř pravý, nefalšovaný. V historické skupině Honoris nosí jméno Edmund de Valiere, v civilu je Jakub a v každoročních rytířských turnajích hraje toho „hlavního zlýho“. A pro bídáky (zvláště ty vymyšlené) já mám slabost.
Pokaždé, když v létě zavítám do Českého Krumlova, tak se starám, jestli „honorisáci“ už přijeli. Je to takový můj letní rituál. Pokaždé se jdu na jejich vystoupení podívat minimálně třikrát a nechám se na dvě hodiny unést do světa, kde pánové byli k dámám slušní a v boji stateční.
Minulý týden jsem pana rytíře potkala v tramvaji. Stál vpředu u řidiče a já seděla asi dvě sedačky od něj. Já byla ztahaná ze soudu, a jeho evidentně bolelo za krkem (to znám, mívám to z plavání, skřípnete si nerv a bolí to jako čert).
A tak jsem na něj civěla a on civěl na mně, jako proč tak civím a já měla sto chutí vstát a říct mu, že se mi líbí co dělá a jak to dělá. Že mám tu jejich bandu koňských šílenců ráda. Neudělala jsem to. Zmohla jsem se jen na to blbé civění. A že mi to šlo. V blbém civění jsem vyhrávala přebory už na základce. Kuba na Karláku vystoupil a metl do školy, jako by mu tramvaj za zády měla vybuchnout. Předpokládám, že si myslel něco o úchylných voyeurech.
A já přemýšlela, proč pokaždé když potkám někoho, koho si vážím, nedokážu dát dohromady souvislou větu. Proč jen civím a pak si nadávám do hus, že jsem něco nekrákla. Snad proto, že krákání nějaké Zagorky fakt nikoho nedojímá a že na můj názor není nikdo zvědavý. Snad proto, že jsem prostě zbabělá.
Došlo mi, že celý lidský život je sledem nevyužitých příležitostí. Kolikrát za den si řekneme: „Já bych udělal……….. já bych jí řekl………. Já bych chtěl……… Kdybych tak mohl……………“ A neuděláme nic. Protože máme strach z následků.
Jaké by mohly být v tomto případě? Úšklebek: Co ta káča otravuje. To nejhůř. Přesto jsem nevstala a neřekla nic. A trochu toho lituju. Není to ani tak o tom, že by se mi urozený pán líbil, protože tak nějak není můj typ a navíc bude asi tak o pět let mladší než já. Líbí se mi celý ten mumraj kolem rytířských turnajů každé léto. To že nejen jezdí a šermují, ale také že hrají. Jsou svižní, vtipní a své práci dávají vše. To se mi líbí.
Možná by ho můj názor potěšil. Možná ne. Možná by mu to bylo jedno. To už se nedovím. A dobře mi tak.
A tak zdravím všechny členy skupiny Honoris a nejen je.
