Tak mi ptáček zpěváček vycvrlikal, že mne někde „pomlouvají“. Tedy ani tak nepomlouvají, jako nabízejí jistému smutnému mladíkovi, který fňuká, že není nevěst pro jeho blaho. Notně mne překvapilo, že mne někdo shledal vhodnou nevěstou pro smutného mladíka a šla jsem to prověřit.
A výsledek? Mladík je smutný, to je pravda. Ale pláče na špatném hrobě. Není pravda, že ženy hodné muže nechtějí. Není pravda, že ženy hodnými muži pohrdají. A do třetice není pravda, že by se emancipované ženy nechaly rády od mužů živit.
Začneme těmi „hodnými“ muži, tady bych to ráda uvedla na pravou míru. „Hodný muž“ (zvlášť když takto označuje sám sebe) totiž povětšinou rovná se „zdatný pasivní manipulátor a vyděrač“. On je tak hodný, nic dělat by nemusela a on by ji živil, šatil, na rukou nosil, co si má oblékat doporučoval, programy v televizi vybíral, volný čas organizoval a ona, mrcha jedna nevděčná, místo aby mu boty samým blahem lízala, jde si po svých, z té zlaté klece utíká a ještě to odůvodňuje tím, jak on je pro ni „moc hodný“.
A jak mu asi má vysvětlit, že ho nemusí mít furt za zadkem, že už ji nebaví mít pocit viny, když udělá něco jen tak, sama za sebe, když s ním nechce trávit dvacet čtyři hodin denně nonstop a blaženě se u toho usmívat, když on pořád s tím psím pohledem „ano, miláčku, jak chceš, miláčku, jistě, miláčku“, ale běda jak to ona udělá podle svého, to nastane peklo horoucí, protože pokud by ona jeho řádně milovala, tak by nikdy nechtěla něco, co nechce on, že? Protože on chce vždy, to co chce ona. Ale ze všeho nejvíc chce, aby ona chtěla to, co chce on. Že je to nesrozumitelné? Jasně, prase aby se v tom vyznalo. Je o moc jednodušší říct „ty jsi pro mne moc hodný a zasloužíš si někoho lepšího“ než sáhodlouze vysvětlovat, proč vás ten balvan na noze tíží a táhne k zemi.
Ještě ovšem existuje ta druhá varianta. Tedy že ten muž je opravdu hodný. Své ženy si váží v domácnosti ji nepřetěžuje, neb se o vše dělí rovným dílem. Stojí o ni a případně i o děti, má rád zvířátka a nekope do štěňátek. Domů přinese výplatu celou, do hospody nechodí a jednou za čas té své přinese kytici. A přesto si ho „ta jeho“ neváží? Nebo žádnou „tu svou“ nemá, protože o něj „žádná nestojí“? Ale ona by i stála, jen by se onen hodný muž měl vrátit nohama hezky zpátky na zem.
Jak bylo už svého času v Saturninovi psáno, mladý muž vcelku rychle pochopí, že nemůže na Václaváku chytat četníky do lasa, zatímco chudé švadlence zaboha nevysvětlíte, že si ji nevezme sličný milionář. Ono to platí i naopak. Pánové, ne, opravdu ne, ta krásná modelka z časopisu pro pány NIKDY nezaklepe na dveře Vašeho dětského pokojíčku u rodičů se slovy: „Tak tady mne, lásko, máš.“ Kdybyste, pánové, přestali toužebně snít o pindulínách a balit olajfstajlované olujvitonované bárbíny v barech a podobných „neužitečných“ prostorách, zjistili byste, že svět je plnej normálních hodnejch holek, které muži nepohrdají, a to ani těmi hodnými. Jen ty holky občas mají pár kilo nadváhy, nebo rovnátka, nebo křivej nos, co já vím (možná si někdo z vás vzpomene, jak jsem kdysi s kamarádem v hospodě hledala Feminu normalis).
A co se těch emancipovaných žen týče, tady si smutný mladý muž poněkud zaměnil pojmy s dojmy. Emancipovaná žena má vnitřní „problém“ i s tím, že za ni muž už podruhé zaplatil kafe, natož aby se od něj nechala zvát do Thajska. Emancipovaná žena zná svou hodnotu a nehodlá se prodávat za kašmírový svetřík nebo kabelku od Luise Vuittona. Emancipovaná žena není na prodej vůbec. Emancipovaná žena s vámi uzavře partnerství založené na vzájemné důvěře, lásce a respektu a nikoli kupní smlouvu na pohlavní ústrojí. Emancipovaná žena se o sebe umí postarat a to i finančně. Emancipovaná žena nepotřebuje sponzora, ale přítele. Do vztahu s emancipovanou ženou budete muset něco investovat. A peníze to fakt, ale fakt, nebudou. Jestli na to nemáte „koule“, lapněte rychle nějakou pindulínu, ale pak nefňukejte, že chce už třetí kabelku a páté botičky Manolo Blahnik za tento měsíc a už vůbec ji nenazývejte emancipovanou ženou. Přesvědčení o tom, že můj vzhled mne opravňuje vysát bankovní konto mého drahého do posledního halíře a pak táhnout do pekel jak toulavej upír, totiž nemá s emancipovaností lautr nic společného.
Asi fakt nebudu vhodná nevěsta pro smutného mladíka. Já jsem totiž opravdu emancipovaná. A že by o mne nebyl zájem, nikdo mne nevítal a nepotřeboval, to jsem zatím díkybohu nezaznamenala
