Čím je pro svět ČR ?

Na otázku v nadpisu článku lze odpovědět naprosto stručně a jasně. Ničím. A je dobré si to uvědomit ...

Nás Čechy hodně zajímá, co si o nás myslí okolní svět. Hlavně ten západní. Přiznejme si to jako jedno ze specifik našeho národa. Možná je to pozůstatek minulého režimu, po jehož pádu máme potřebu dokazovat světu, co všechno dokážeme, umíme a vlastníme. Otázkou je, co však skutečně Česká republika pro svět znamená ? Jak je pro něj důležitá a čím může přispět ?

Je dobré si uvědomit, že z geopolitického hlediska nejsme nijak významným státem. Neurčujeme tendence světového vývoje, nediktujeme své principy a zásady okolnímu světu, neovlivňujeme světové hospodářství a nemáme vliv na události, které by rozhíbaly celou planetu. Vyplňujeme prostor mezi světovými mocnostmi, maximálně jsme jejich nárazníkovou zónou, či obsahem jejich zájmových území. To je realita a fakt. Podobně mluví o malých státech učebnice geopolitiky, proto nemá cenu o tomto, pro někoho možná nepěkném tvrzením pochybovat.

Důkazem předchozího tvrzení může být situace z roku 1938. Jedna mocnost začala usilovat o naše území, tedy území v jejich zájmové zóně více, než by bylo vhodné ve sféře suveréních států. Co udělaly ostatní mocnosti ? Nechtěly kvůli malému, bezvýznamnému státu riskovat své zdroje, a tak nezakročily. A to tenkrát bylo Československo ještě významnějším státem, než je dnes ČR. Zachovaly se pochopitelně a pragmaticky, i když nám se to může jevit jnak. Co tedy můžeme jakožto malý stát dělat a jak máme hájit své zájmy ?

Možností příliš není. Nejideálnější je mít výborné vztahy s mocnostmi ve svém okolí. Ty ale často malý stát neovlivní zcela. Zájmem menších států na politické mapě světa by tak mělo být především členství v nejrůznějších nadnárodních organizacích, jakými jsou NATO a EU. Ty jim mohou jako jediné zaručit částečné zabezpečení a ochranu, případně podílení se na světovém dění. Jinak se malé státy tohoto dění nemají šanci účastnit. Myslíte si, že nebýt střídání se v čele předsednictví EU, měla by ČR možnost účastnit se sumitu G20, řešit plynovou krizi, na nejvyšší úrovni jednat s představiteli USA, Číny a Ruska jako rovnocenný partner ? Jen stěží. A právě zde se mé názory rozchází s českým prezidentem Václavem Klausem.

Ekonomickou krizi v Evropě, které čelí EU společně, platí především Německo. Půjčky, dotované Mezinárodním měnovým fondem zadluženým a na hranici bankrotu se pohybujícím státům, dotojí opět velmoci jako USA, Německo, Francie a Británie. Při bezpečnostním ohrožení nějakého člena NATO, budou zasahovat mocnosti v podobě USA, Británie, Německa a pod. Bude v tu chvíli někoho zajímat názor státu, jakým je například Česko ?

Proto bychom si měli současného světového rozpoložení vážit. Važme si toho, že jsme členy EU, že máme možnost tomuto uskupení předsedat a ovlivňovat tak světové dění alespoň půl roku. Važme si záruk bezpečnosti, které nám dávají mocnosti možností členství v NATO. Važme si současných demokratických a přátelských postojů našich významných sousedů. Nebýt toho všeho a žít v situaci, kdy by ČR byla závislá jen sama na sobě, žili bychom v neustálem strachu o svojí bezpečnost, v neustále nejisté ekonomické situaci a s možností opakování událostí po roce 1938.

V geopolitickém světovém dění nezáleží na názorech a postojích malých zemí, ale na mocnostech. Díky bohu, že nyní mezi ně patří USA, Německo, Francie, Británie a relativně umírněné Rusko s Čínou. Díky bohu, že mají zájem nás poslouchat, chránit, brát za nás odpovědnost a nechají nás žít v relativním klidu. Kéž by současný stav i se svými drobnými nedostatky vydržel co nejdéle.