Dnes jsem se dočetla kdesi v bulváru, že měl včera pohřeb pan Gustav Heverle. Zjistila jsem, že na toto téma se pod článkem na idnes.cz rozpoutala diskuse na téma jeho účasti v televizním seriálu Major Zeman atd...Nechci zde hodnotit úroveň diskutujících a ani uměleckou hodnotu seriálů a dalších nesmyslů. Chci se s Vámi podělit o příběh, který se tohoto muže týká a svého času mi udělal velkou radost a dá se říci, že na to vzpomínám i dnes...
Asi jako většina žen i já jsem měla nějaké představy o muži gentlemanovi, který má charisma, šarm atd. Většinou jsem tyto vlastnosti hledala u mužů mladších ročníků, leč marně. Až mně jednoho dne pan Gustav Heverle názorně předvedl, jak by se měl takový muž, gentleman chovat k dámě ve společnosti .
Bylo to asi před 10- lety na jedné akci, resp. na celkem významné akci v Městském divadle Mladá Boleslav, jednalo se o 90. leté výročí založení divadla, byli sezvaní všichni lidé, kteří měli v minulosti a současnosti něco společného s tímto divadlem. Já jsem se tam ocitla asi náhodou, jako doprovod mé babičky, která se zůčastnila slavnostního večera. Ačkoliv jsem na akci dorazila se zpožděním, sál byl již téměř plně obsazen, zbyla na mne jedna volná židle vedle nějakého staršího muže. Po mém přisednutí mne muž zdvořile pozdravil a během přestávky mi sdělil, že je mu nesmírnou ctí, že může sedět právě vedle mne. Musím přiznat, že jsem se nad tím v duchu malinko pousmála.... Po té následoval menší raut a můj milý soused si přisedl ke mně a k mé babičce dali jsme se do řeči....on neopomenul ohodnotit naší eleganci, šarm atd..prostě vše, co ženy chtějí slyšet. Rozloučili jsme se.
Druhý den byla slavnostní premiera Lucerny. Opět jsem doprovázela babičku. Usedly jsme na svá místa v hledišti a jedno místo vedle mne bylo volné. Na opačném konci sálu jsem zahlédla našeho včerejšího známého..pohledem nás pozdravil...Samozřejmě jsem již věděla o koho se jedná, jelikož mne babička velmi přesně informovala...
Co náhoda nechtěla, pan Heverle držel v ruce lístek a zamířil si to přímo k nám..ano volné místo vedle mne souhlasilo s číslem jeho čestné vstupenky. Přivítal nás se slovy, že je to jistě osud, že mu je ctí sedět vedle tak šarmantních dam, já jsem nevěřila vlastním očím, že by existovala taková náhoda...?
Následovala přestávka. Jelikož moje babička byla již dáma v letech, daly jsme přednost posezení v poloprázdném hledišti před korzováním ve foajé divadla. Náš soused se projít šel...po chvíli se vrátil a každé z nás přinesl malý dáreček v podobě bonbonů, které pro nás zakoupil v divadelním bifé. Předal nám to se slovy, že na nás myslel a viděl, že jsme nikam nešly a proto nám přinesl menší občerstvení a samozřejmě myslel i na naší štíhlou linii...
Po ukončení představení jsem šla vyzvednout svršky do šatny a najednou cítím že mě někdo drží za zápěstí a šeptá mi do ucha: "Slečno, chtěl bych Vás ještě vidět, budu teď pravidelně jezdit na premiery do tohoto divadla". Ani nevím, co jsem odpověděla, asi jsem řekla, že se možná uvidíme...???
Už jsme se nikdy neviděli...Dnes po přečtení zprávy o odchodu pana Heverleho jsem si na tento příběh vzpomněla...
Díky tomuto zážitku jsem přišla na to, že i muž v téměř 80. letech může nejen dobře vypadat, ale i být pro ženy atraktivní společník, gentleman se sklonem k romantickému chování, podobně jako to bývalo za dob A. Mandlové a O. Nového ve filmech pro pamětníky....
