Můj bývalý šéf je expert na tzv. "historky z natáčení." Když mu nějaká "zajímavá" příhoda uvízne v hlavě, rád se pochlubí svému okolí. Občas se však stane, že zamění osoby a obsazení.
A tak se mně jednoho dne při ranní kávě kolegové hromadně ptali, jaké to bylo, když jsem se postarala o toho ptáka a jestli bych se i jim postarala o ptáka?
Nechápavě jsem na ně hleděla a vůbec netušila oč se jedná, přičemž pointa byla naprosto jednoduchá. Před transportem pacienta do nemocnice nastal problém, co bude s jakýmsi opeřencem, který dělal onomu muži společnost v kleci.
Tedy, ne, že by onen muž bydlel v kleci, ale měl doma ptáka v kleci. Kolegové jsou nejen lidumilové, ale mají i radi zvířata a tak se jim milého ptáčka zželelo,a jedna moje kolegyně mu do zásoby nasypala zrní a dolila vodu, než si opeřeného nešťastníka vyzvedne příbuzensvo.
Bývalý šéf, jelikož chce mít vše perfektně zaznamenané, napsal do dokumentace, že: "O ptáka se mu postarala sestra."
Následně tím bavil každého na potkání, přičemž tou sestrou jsem měla být já. Došlo jen k malé záměně osob, nicméně tím pobavil mnoho lidí i na jisté soukromé klinice, kde nyní pracuje.
Dnes jsme se po delší době viděli pracovně a připomněl mi onu příhodu s ptákem. Musela jsem mu oponovat, že já to skutečně nebyla, ačkoliv jsem mnohé o té pikantí příhodě slyšela.
On se jen usmíval , ať se prý na něho nezlobím, že měl zafixovanou mě a že tedy všem řekl i moje jméno....
Dnes navečer jsme byli na výjezdu ve velmi prazvláštním příbytku u jednoho Romského pacienta. Oslavoval narozeniny a bylo mu děsně blbě. Údajně nemůže mluvit a jen trochu dýchá.
Přivítal nás dav několika Romů všech možných věkových skupin. V obývacím pokoji, pokud to tak lze nazvat, se nacházelo dalších pět lidí. Zdi ozdobeny obrazy svatých, hned vedle se vyjímala sbírka cca 10. mačet a nožů - od pohledu proklatě nabroušených.
Pokojem je slyšet tekoucí voda, téměř, jakoby tudy protékal lesní potok. V rohu místnosti si všimnu závěsu, protože zvuky potůčku pocházejí zpoza závěsu, nenápadně poodhrnu závěs a nevěřím vlastním očím. Je tam WC. Přímo v obývacím pokoji mají umístěný záchod. Říkám si v duchu, no nic, je to sice divné, ale proti gustu žádný dišputát.
Jak se tak ještě rozhlížím po interieru několikrát po sobě kýchnu. Náš pacient, do této chvíle neschopen jakéhokoliv slova, pronese: "Asi alergíje, že jo?" Přikývnu, že asi ano. On na to:"No to by mě zajímálo na co, asi na Cigáni, že jo?"
Podívala jsem na mačety na zdi přímo proti mně, pak na kolegu a ten zachránil situaci, že to určitě ne, že přece jinak bysme nemohli dělat tuhle práci.
Lékař mezi tím dopisuje papíry a slyším, jak si říká pod fousy:"Tohle tam přesně napíšu, že během vyšetření vtipkuje se sestrou."
"Tak Alice a napsal jsem tam dnes i o Vás, když to minule nevyšlo s tím ptákem.", oznámil mi můj bývalý šéf.
Jo, jo a já zase napsala o Vás pane primáři...a kruh se uzavřel.
