K sepsání tohoto článku mne inspiroval nejen kolega bloger Filip Fuchs, ale i jedna mladá maminka, která porodila své 6. dítě ve spánku.
Pan Filip ve svém posledním článku vyzývá zdejší blogery k serioznosti, k tomu , aby kvůli vyšší karmě nepsali různé fantasmagorie.
Přes jeho výzvy jsem se rozhodla, že se s Vámi podělím o unikátní zážitek. Předně přísahám, že jsem si nic nevymyslela a že mluvím jen čistou pravdu. Nechci zde na blogu nahrazovat český bulvár, nicméně mám dojem, že toto moje sdělení pro veřejnost by spíše pasovalo do podobné rubriky či do Guinessovy knihy rekordů.
Nyní položím otázku. Jak velké asi mohou být porodní bolesti? Já sama jsem ještě nerodila, takže se k tomuto nemohu vyjádřit.Všichni asi tušíme, že porodní bolesti bývají dosti intenzivní a že porod je pro většinu žen velmi významný životní zážitek. Mnohé ženy o porodu dokáží živě vyprávět i po několika desítkách let od uplynutí této záležitosti.
Včera v noci jsem na vlastní oči viděla ženu, která tvrdí, že porodila ve spánku.
Porodila chlapečka. Když jsem se jí zeptala, proč někomu neřekla, že bude rodit, tak mi odpověděla, že spala a že se ji zdálo, že rodí a pak se probudila a dítě už bylo venku. Údajně necítila žádnou bolest, žádné příznaky porodu, jen měla sen a když otevřela oči, tak bylo všude hodně krve a mezi jejími stehny ležel malý chlapeček.
Otázkou zůstává, do jaké míry je pravdivá výpověď ženy, která porodila své dítě v azylovém domě bez asistence kohokoliv, o samotě a v tichosti. Teprve, když bylo po všem, tak zavolala pomoc. Nevěřila, že dítě toto „dobrodružství“ přežilo, ale přesto pro něho měla připravené jméno.
Já jsem se rozhodla, že této ženě budu věřit, i když se mi nejspíš ostatní vysmějí a označí mě za mistra skoku na špek.
Možná první porozené dítě během přirozeného spánku se jmenuje Matyáš a já mu přeji hodně zdaru do života!
