Pokus o svedení blogerky

Svádět blogerku se někdy nemusí vyplatit. Mnozí muži po zjištění skutečnosti, že píši blog raději vezmou nohy na ramena z obavy, že bych o nich mohla napsat. Někteří o tom nemají ani páru. Jejich problém. Neznalost zákona neomlouvá a tudíž nebudu ani já šetřit neználky

Vše se seběhlo tak nějak náhodou. Najednou na mě ze svého vozu zamává sympatický mladý muž. Matně v něm poznávám známého  od vidění z dob mých mladších let. Vehementně se ke mně hlásí, prý je velmi šťastný, že mě po letech potkal a téměř na kolenou mě prosil, ať s ním zajdu na pivo do blízké restaurace.

Nebudu nic nalhávat, jeho zájem mi velmi lichotil, nejen proto, že byl pohledný, ale působil na mne i velice galantně, nebála bych se říci, jako Oldřich Nový ve filmech pro pamětníky. Podoba čistě náhodná, ON  se  jmenuje téměř stejně a to Ondra.

Jak tak sedíme a popíjíme pivo, byl totiž parný letní den...požádal mě Ondra o můj telefon, tedy ne o ten aparát, ale o telefonní číslo. Po chvíli mi příjde sms. Kouknu do mobilu, neznámé číslo mi píše:" Moc ti to sluší, někdy bysme to zase mohli zopakovat, pokud budeš chtít. Ondra." Nějak nechápu souvislosti, proč mi píše sms, když sedí proti mně u stolu. Nechápavě na něho hledím a usmívám se, pomalu se zvedám a odcházím.

„Doufám, že se mi ozveš!", dodává Ondra. Ani nevím jak, ale vypadne ze mne věta, že od kdy se žena ozývá muži, že pokud vím, je toto mužská záležitost a pokud ON má zájem, nechť se ozve.

„Ale já jsem ti už napsal", pravil. Tím mne skutečně odzbrojil. Muž téměř na prahu čtyřicítky mi vyčítavě sdělí, že ON už mi napsal a teď je řada na mně....trochu mi to pivo stouplo do hlavy a během cesty domů jsem se musela smát...., ale to jsem ještě netušila s kým mám tu čest.

Tušila jsem, že se onen krasavec motá kolem sportu. Jen tak ledabyle mi prozradil, že teď už dělá jen trenéra jednoho sportovního klubu.

 Abych nebyla jak Alenka v říši divů, ihned jsem zadala jeho jméno do vyhledávače Google

.

Ejhle...prvoligový gólman by stál o to, abych se mu ozvala?

 Znenadání jsem si připadala jako Alena  Šeredová, či snad Viktoria Beckham?

Druhý den fotbalová hvězda žhavila dráty, nestačila jsem ani odpovídat na sms. Jelikož dávám přednost setkání face to face, domluvila jsem si s Ondrou setkání  u kávy.

 Přátelé, já děvče naivní, pomalu věřící na neposkvrněné početí jsem jen žasla! V momentě, kdy se mne pokusil vášnivě líbat, aniž by byl srozuměn s tím, jestli mám o podobné aktivity zájem, mně bylo jasné, že tohle nedopadne dobře....

Nejprve jsem z tohoto individua chtěla vypáčit nějaké informace o jeho soukromém životě. Na dotaz, zda-li je ženatý, odpověděl suše, že ano. Na otázku, jestli někoho hledá odpověděl ne. Na můj nechápavý dotaz, proč se pokoušel mě líbat, odpověděl, že to je jen mezi námi.

Bez ostychu natáhnul ruku a řekl: „Pojď se trochu pomazlit!" Dozvěděla jsem se, že už cca 10 let strašně moc touží se se mnou seznámit, že mě chtěl už několikrát oslovit na ulici, ale nedostal odvahu.

 Zato teď mu odvaha nechyběla. Mávnutím proutku byl přede mnou  tak, jak ho stvořil pánbůh. Možná si tak chtěl vykompenzovat to 10-tileté toužení a vtěsnat ho do pár minut našeho nečekaného setkání. Když ne teď, tak nikdy.....

Nevím jak Vy milé čtenářky a čtenáři, ale tento způsob „námluv" snad nefunguje ani u orangutanů. Rázem mne opustily romantické představy o Viktorii a Aleně.

Raději budu mít normálního chlapa, který mně pozve na schůzku, na kávu, možná přinese i květinu, romaticky se mi bude dvořit, psát zamilované dopisy a nebude mi hned strkat pod nos svůj penis!

Fotbalu zdar a nazdar....!

Neházím však flintu do žita, třeba mne ještě Ondra mile překvapí.....