První schůzka, chcete- li rande bývá mnohdy rozhodujícím okamžikem. Rozhodujícím okamžikem v životě ženy či muže. Ano, je to tak, neboť tento rituál je výsadou lidí. Ještě jsem neslyšela, že by např. dva mravenci šli na rande, dali si kávu a povídali si. Nejsem však zoolog, tak zde nechci šířit paniku nebo mystifikovat dav. Stačí, že toto bravurně zvládnou naši politici.
Já se budu raději držet tématu a tím je první rande mezi mužem a ženou. Sešla jsem se velkým počtem českých mužů, výsledek byl více méně žalostný. Řekla jsem si stop nudným českým mužům. Zkusím cizince!
Carlos byl Španěl a pocházel z Barcelony. V Čechách žil již nějakou dobu. Měl akademické vzdělání a šarmantní vzhled. Jeho ležérní elegance byla nepřehlédnutelná, stejně jako jeho výrazné černé oči, vlnité tmavé vlasy a impozantní nos. Jinými slovy, Carlos byl fešák.
Carlos byl nejen fešák, ale byl i úspěšný muž. Svými neobyčejnými schopnostmi pomohl z tíživé situace několika, nejen českým podnikům. Carlos byl muž světaznalý.
„Musím říct, že máš moc krásné vlasy, ta barva se mi líbí“, pronesl během popíjení jasmínového čaje Carlos. „Když jsem byl naposledy v Maďarsku, tak tam ženy hodně nosily takové vlasy“, dozvěděla jsem se, že se mu to líbí, stejně tak, jako můj pásek a kalhoty, z nějakých záhadných důvodů opomenul okomentovat vrchní díl mé garderoby. Ale o tom až později.
„Máš velmi dobrý vkus, Alice“, ukončil Carlos touto větou průzkum mého exterieru.
Pravda, zdálo se mi jeho chování poněkud neobvyklé, ale říkala jsem si:“Jiný kraj, jiný mrav.“
Carlos se rozpovídal o své minulosti. Žil osm let ve svazku s jistou ženou, avšak bez sexu. Ona byla věřící a nechtěla sex před svatbou. Carlos se očividně do chomoutu nehnal. Zkrátka, nebyl to žádný zbrklík. Nevydržela jsem a musela jsem se zeptat: „ To jsi ji ani jednou , za těch osm let nepřesvědčil?“ Ne, ani jednou , prostě to nešlo“, odpověděl se sklopenými oči Carlos.
„Teď bych to však chtěl změnit a radikálně!“
Vnímavý čtenář již vytahuje kapesník, aby setřel slzy dojetí ze své tváře a běží do nejbližšího papírnictví pro svatební blahopřání. Ne, ne, chyba lávky!
Carlos hledal ženu. Hledal ženu, co s ním bude spát, avšak bez vztahu. Byl těmi osmi lety tak zdeptán, že by chtěl teď chvíli svobodu a sex.
„Alice, mám na tebe jeden dotaz, nemáš prosím Tě nějakou kamarádku?“, řekl trochu ostýchavě Carlos. Samozřejmě, že mám kamarádku, kamarádek mám hned několik. Nějak mi nebylo jasné, k čemu by Carlos potřeboval zrovna moji kamarádku?
Dozvěděla jsem se, že Carlos má přítele, též Španěla. Jmenuje se José. „Víš, je to taková delikátní záležitost. Můj kamarád ještě s nikým, no však víš co? Je mu 38 let a ještě s žádnou ženskou, no, jak to jen říct?“
„Ahá, chceš říci, že ten Tvůj kamarád ještě nikdy neměl pohlavní styk se ženou?“, otázala jsem se a sama se divila, do jaké diskuse se to pouštím? „Ano, přesně tak. Neměl! Já bych mu chtěl moc pomoci. On asi ani neví, jak se to dělá? Uznej sama, to by bylo blbý, abych mu to vysvětloval já sám“, řekl zcela vážně Carlos.
„Byla by jsi tak hodná a řekla jsi to té Tvé kamarádce“, prosil mne naléhavě Carlos. „Co myslíš, zvládla by to s ním?“, dodal s mírným ostychem.
„ Co se týče nás dvou Alice, až se příště sejdeme, neber si prosím na sebe tohle tričko, máš moc málo látky tady vpředu“, upozornil mne direktivně Carlos a nápadně poukázal na můj dekolt. „Také si neber prosím krátkou sukni, bude lepší, když si vezmeš něco, no prostě něco jiného.“
Seděla jsem mlčky a v duchu jsem si říkala, kde bere Carlos jistotu, a hlavně tu drzost plánovat další schůzku?
„Samozřejmě, příště si vezmu na sebe pytel a udělám si jen díry pro oči. Také s sebou vezmu kamarádku, aby ukázala Josemu , jak se TO dělá.“
„Přijede s Tebou příště i José ? Mám takový pocit, že by to bez něho nešlo“, usmívám se a zároveň čekám, co na to Carlos?
„Ano, ano, zařídím to a na kdy se tedy můžeme domluvit?“, vytahuje Carlos svůj diář.
Co říci závěrem? Není nad schůzku s charismatickým, světaznalým a inteligentním cizincem! Uznejte sami. I na mě to byla silná káva, natož na Vás milí čtenáři.
