Jsem začátečník, tak si polib konečník!

Stal se zázrak. Mám po téměř ročním studiu ve dvou autoškolách, jedné srážce s kamionem, vystřídání čtyř instruktorů výcviku, tří výcvikových vozidel a pěti opravných zkouškách v kapse řidičský průkaz! Svůj první řidičský průkaz jsem si byla slavnostně vyzvednout 7.7.2011. Sedmička je přece šťastné číslo!

Je pravda, že mne trochu vyvedla z konceptu úřednice za přepážkou, kde se vydávají řidičáky. Položila jsem jen skromný dotaz, jestli tam už je můj průkaz k vyzvednutí? Začala hrabat v papírech, nějak ji tam neseděly cifry.

“To snad není možný, a kdy jste prosím Vás nastoupila do té autoškoly?“, zeptala se tak, jako by si snad myslela, že jsem tam vůbec nechodila!

Snažila jsem se diplomaticky vysvětlit všechny možné zádrhele a zpoždění, které způsobily to, že moje pořadové číslo bylo tak nízké oproti jiným žadatelům. Když jsem zmínila i pět opravných zkoušek, tak na mne paní úřednice upřela svůj zrak a zcela vážně pronesla: „Jo, naši kluci jsou přísní, ale spravedliví!“

Chtěla jsem dodat něco o tom, že asi posledních pět spravedlivých pracuje na Magistrátu obce s rozšířenou působností a dalších pět spravedlivých je mezi zkušebními komisaři na Odboru dopravy. Doufám, že už někdo z Vás zvolal Sodoma Gomora! Kdepak, jen Mladá Boleslav!

Získání řidičského oprávnění považuji za jeden z mých největších úspěchů v letošním roce. Těšila jsem se , jak budu konečně svobodná a ničím a nikým neomezená, jak vyrazím na výlety. Jak pojedu tam a tam. Na zadní část svého vozu jsem umístila „Z“- jsem začátečník.

Po prvním výletě mne přešla euforie.

Snažila jsem se zkrotit výstražným houknutím dav cca 30-ti členného průvodu dětí z dětského letního tábora, který si zabral celou silnici jen pro sebe. Kdosi z davu zařval, že jsem „pýča“. V podobném duchu se nesla další cesta. Pro změnu na mne pokřikovali cyklisté, kteří v tříčlenném družstvu vedle sebe okupovali celou vozovku. Pomalu jsem přestávala chápat to, proč s tím řidičákem všichni dělali takové obštrukce, když na silnicích je to jak v džungli?

Bláhově jsem si myslela, že ve městě to bude lepší. Chyba lávky. Jen si zkuste jet v Mladé Boleslavi po 22 hod, kdy končí škodovákům odpolední směna. Řekli byste si, je večer, klid, nikdo nikam nespěchá. Opět omyl. V deset večer začíná boj o parkovací místa ve městě!

Aneb, kdo dříve přijde, ten dříve mele. Na tohle nepotřebuji letité zkušenosti, stačilo mi jet dvakrát a připadala jsem si jak mezi dravou zvěří na Safari. Než jsem přijela k domu, tak byla všechna parkovací místa obsazená. Zkušební komisař by valil bulvy, jak jsem se rychle naučila podélné parkování. Nouze naučila i Dalibora housti!

Ve dne to bude lepší?

Jsem to ale naivka, když jsem se  domnívala, že za bílého dne a dodržování všech předpisů bude vše v nejlepším pořádku. Z omylu mne vyvedl řidič, který se vřítil na kruhový objezd, přičemž nebylo zcela jasné , kam má namířeno, jinými slovy zapomněl dát blinkr při výjezdu. Musela jsem tedy zprudka šlápnout na brzdu před vjetím na kruháč. S tímto manévrem zřejmě nepočítal řidič vozu, který jel v těsné blízkosti za mnou. Jen jsem potom slyšela řev a nadávky, které se rozléhaly po celé ulici. K mému údivu, nebyly adresovány onomu řidiči, ale mně!

Nevím jaké máte zkušenosti Vy, milí čtenáři s jízdou na pozemních komunikacích? Od té doby co mám řidičák, jsem si rozšířila slovník o několik speciálních slov. To nejslušnější je dement, ta další si jistě domyslíte sami.

Rozhodla jsem se, že si pořídím na zadní část svého vozu novou ceduli „Jsem začátečník, tak si polib konečník“.