Jaro je tu, lidi šílí, a zase ta výměna pneumatik....
Od té doby, co jsem si pořídila své první auto, přišlo mi potupné a otravné každý podzim a jaro vláčet ze sklepa gumy na ráfkách a doslova je napěchovat do mého mini vozu Fordu Ka a odvést do pneuservisu. Poté vytahat momentálně nepotřebné gumy ven a nastěhovat je do sklepa. Tuto oblíbenou činnost jsem plánovala buď na dopolední hodiny a nebo po setmění, v domnění, že mě při této činnosti NIKDO neuvidí.
Takže jsem počkala jednoho krásného dne na konci října, až se setmí, oblékla vytahané triko a džíny, na ruce natáhla pracovní rukavice a pustila se s chutí do toho. U práce se musí hlavně přemýšlet. Takže já jsem to vymyslela tak, že gumy nejprve po jedné nanosím k vozu. Jelikož byla tma mým pomocníkem, tak ty gumy, co budou ležet vedle vozu nebudou ničím nápadné, protože jsou, jak známo černé a tma je také černá.
„Hele vole, gumy“, vykřikl jeden z mladíků, co procházel s partičkou stejně “mladých“ výrostků kolem. V duchu si říkám: „Vole, tos jako neviděl nikdy gumy?“ a pozoruji svoje gumy z bezpečného úkrytu vchodu domu, kde bydlím. Tiše věřím, že by se jim ty těžké gumy nechtěly přemísťovat ke svým vozům a vůbec, takoví mladíci asi ani nemají řidičák, takže jsem v klidu a čekám, až se vzdálí a zmizí ve tmě.
Popadnu poslední, čtvrtou gumu a táhnu ji k autu. V tom se někde z čista jasna objeví mladý muž a už zdáli na mě volá: „ Ukažte já Vám pomůžu, přece byste se s tím netahala, já nemůžu vidět ženy, když se takhle dřou“. „Děkuji za ochotu, ale já už to budu mít hotové, jen je dám do auta“, snažím se být milá. „No tak ukažte, já Vám pomůžu ty gumy aspoň nacpat dovnitř“, hlaholí vcelku pohledný mladý muž. V té tmě jsem neměla tolik prostoru si ho řádně prohlédnout, viděla jsem jen mladého, ochotného muže, co mi pomáhá. Nechtěla jsem být paranoidní, bylo mi jasné, že mne asi nebude chtít okrást o Ford Ka rok výroby 1998. Tak jsem ho tedy nechala konat.
Poděkovala jsem mu a pronesla jsem něco o tom, že se v dnešní době už nevidí tak ochotní mladí muži a že ještě jednou děkuji.
Ráno nasednu do vozu, vzadu naložené gumy, za stěračem lístek. „Ajajaj, Městská policie zjednávala pořádek“, byla první myšlenka, která mne napadla. Vzteky bez sebe, že budu muset už asi po devadesáté na MP vysvětlovat, proč nedodržuji 3 m průjezd při parkování, jsem doslova vyškubla lístek pod stěračem. Je to ale nějaký jiný lístek, je to kostičkový papír a tam vzkaz. „Pomůžu Vám vytahat i ty letní gumy, dejte mi vědět, zde je můj telefon, Váš ochotný mladík“
Musím přiznat, že mi vzkaz za stěračem vyloudil úsměv na tváři. Řekněte sami, jak romantické gesto v dnešní době!
Leťáky jsem si poctivě vynosila a uložila sama. Teprve poté jsem se rozhodla prolustrovat „ ochotného mladíka“.
Napsala jsem mu sms, že děkuji za nabídku, ale že to mám již hotové. Po výměně několika zpráv se mladík přiznal, že se mu moc líbím. Což o to, na tom by nebylo nic až tak neobvyklé. Také jsem ale z mladíka dostala, kolik, že mu vlastně je let? Myslela jsem, že mne trefí šlak, když napsal, že mu je 18 let a že si teprve dělá maturitu. Snažila jsem se vše svést na tmu, že asi v té tmě špatně viděl. Nenechal se odbýt, prý mě viděl i ve dne a už po mne pokukuje delší dobu.(Asi od čtrnácti?)
Bydlí naproti a parkuje hned vedle mne. Moc s tím neotálel a zval mne k sobě domů. Na dotaz, jak staré má rodiče jsem zjistila, že jsou ještě o rok mladší, než já. Zděšení! Na rande mne zve kluk, jehož rodiče jsou mladší než já! Asi je jiná doba a nebo já tomu nerozumím. Chlapec se rozhodl bojovat, prý to nevzdá a jako důkaz poslal sebe a svoje přirození, jak si ho drží v ruce. Foto doplnil slovy:“Myslím, že byste nelitovala“
Od února mám nový vůz a gumy uskladněné v servisu. Že by tam na mne číhal nějaký pohledný serviceman, co má již po maturitě? Nechám se překvapit.
Alice Wollmannová
Muži a první rande, aneb, jak se na první pohled (ne) zamilovat (4)
První schůzka, chcete- li rande bývá mnohdy rozhodujícím okamžikem. Rozhodujícím okamžikem v životě ženy či muže. Ano, je to tak, neboť tento rituál je výsadou lidí. Ještě jsem neslyšela, že by např. dva mravenci šli na rande, dali si kávu a povídali si. Nejsem však zoolog, tak zde nechci šířit paniku nebo mystifikovat dav. Stačí, že toto bravurně zvládnou naši politici.
Alice Wollmannová
Muži a první rande, aneb, jak se na první pohled (ne) zamilovat (3)
Jak jistě všichni víte, první schůzka mnohdy hovoří za vše. Ne nadarmo se říká, že jednou vidět je víc, než tisíc slov. Je to již pár let nazpět, co jsem se poměrně často věnovala právě těm prvním schůzkám. Ve většině případů již na další kolo nedošlo. A protože jsem studovala ARIP- pro neznalé je to specializace v oboru anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče, věnovala jsem se této činnosti skutečně intenzivně.
Alice Wollmannová
Muži a první rande, aneb, jak se na první pohled (ne) zamilovat (2)
Ve svém předchozím článku jsem si dovolila napsat, že muži jsou burani, když se patřičně neobléknou na první schůzku a dokonce odmítají zaplatit útratu za ženu, kterou na schůzku dobrovolně vyzvali. Strhla se velmi bouřlivá diskuse. Bylo mi vyčítáno, že jsem zlatokopka, které jde jen o to, aby za ni muž zaplatil večeři. Zazněly i takové hlasy, proč nejdu na schůzku s někým obyčejným a jiné rádoby logické argumenty vycházející patrně z něčí choré mysli. Je zajímavé, že nejlepší rady doporučovali muži. Jak jinak! Abyste neřekli, že muže jen kritizuji, zde jsou dva příběhy.Příběhy z první schůzky. Z první schůzky s muži, kteří mne nejen, že pozvali na kus toho žvance o který mně podle některých čtenářů jde, ba dokonce ti muži útratu zaplatili. To bylo, jak se později ukázalo to jediné pozitivum celé akce.
Alice Wollmannová
Muži a první rande, aneb, jak se na první pohled (ne) zamilovat (1)
Nedávno jsem někde četla, že se muži na prvním rande mnohdy chovají jako burani. Nejenže se patřičně neobléknou na takovou „slávu“, ale dokonce odmítají zaplatit útratu. Když se číšník zeptá, jestli pán bude platit dohromady a nebo zvlášť, odpověď od takového burana zní: „ Dáma bude platit samostatně“. Nevím od koho je to větší drzost, jestli od randícího muže a nebo od číšníka, že měl vůbec odvahu položit tak nevhodný dotaz.
Alice Wollmannová
Autoškola - ta mi dává zabrat!
Nevím čí to byl nápad, že se přihlásím do autoškoly? Koho jiného, než můj, samozřejmě. Prý autoškola patří k základnímu vzdělání člověka a já nechtěla být pozadu. Nechápu, kdo tuhle blbost vymyslel?
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Šli do stanu zjistit, zda nemají nádor. Krutou odpověď jich slyšelo 170
Preventivní akce Stan proti melanomu se v Praze, Brně a Ostravě zúčastnilo přes 3800 lidí. Lékaři...
Maláčová o důchodech: Nad 60 let jsou lidé bez šance. Rekvalifikují se, věří Pertold
Podcast Vláda v úterý schválila návrh důchodové reformy. Počítá se zvyšováním důchodového věku nad 65 let...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Ukrajině nastává „nejtemnější hodina“. Začíná mluvit o jednání s Rusy
Premium Ukrajinské armádě se stále nedaří stabilizovat situaci na frontě a nálada v Kyjevě je čím dál...
- Počet článků 111
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2448x