K sepsání tohoto článku mě inspiroval kolega bloger Zdeněk Schwarz, ředitel ZZS HMP. V jednom z jeho příspěvků jsem objevila úvahu o tom, jak by vlastně měl vypadat záchranář a lékař na ZS. Napadlo mě, co kdybych to vzala z té opačné strany a očima záchranářky bych se pokusila napsat, jak by mohl vypadat ideální pacient?
Pro mnohé záchranáře je ideální pacient, takový pacient, který se při příjezdu na místo zásahu nikde široko daleko nevyskytuje. V podstatě se jedná o hezký placený výlet s minimální administrativou a hlavně, na řadě je další posádka. Nic však není ideální a toto byl ode mne jen nejapný pokus o žert!
Mnozí z Vás se někdy ocitli v situaci, kdy byli nuceni zavolat na tísňovou linku 155, ať už se jednalo o ohrožení Vaše, či života Vašich blízkých. Ve většině případů se jedná o stavy akutní, různé úrazy, nehody, náhlé zhoršení zdravotního stavu. Lidé obvykle na tuto situaci nejsou připraveni.
Sen a tajné přání všech záchranářů a ostatních zdravotníků je zcela prosté. Prvním krokem k úspěchu je správně nahlásit místo, kde se postižená osoba nachází, pokud je k dispozici jméno, popř. patro v domě, úsek silnice, ulice atd...
"Ideální" pacient by měl mít u sebe doklad totožnosti a kartičku pojištěnce, pokud užívá nějaké léky, pak též seznam léků a soupis onemocnění, popř. kopie lékařských zpráv.
Často se stává, že lidé s sebou nenosí doklady z obavy, že je někde ztratí....to je potom obvzlášť těžké pořízení, pokud se ocitá takový člověk např. v bezvědomí. Bývá velkým problémem následně zjistit totožnost postiženého.
Kuriozní situace nastává při dotazu na to, jaké, že medikamenty dotyčný užívá. Nezřídka pacient v dobré víře přinese doslova koš plný léků. Při otázce, na co, že bere určitý lék se nám často dostane velmi zajímavé odpovědi: "Ukažte? Jooo, to bral manžel, ale ten už je 5 let mrtvej." Uznejte sami, z toho by nebyl moudrý ani doktor House.
Dalším problematickým momentem je to, s čím se vlastně dotyčný léčí. To zn. znát alespoň názvy svých "nejoblíbenějších" nemocí. Berte prosím na vědomí, že zdravotníci nejsou jasnovidci a pokud vidí člověka poprvé v životě a nic o něm nevědí, to se pak velmi těžko léčí!
Někdy to na mne dělá dojem, že nás lidé berou podobně, jako opraváře pračky. Zazvoníme dole..oni zabzučí, řeknou patro, zavedou nás k pacientovi a jdou si vesele luštit křížovku, či popíjet kafíčko...Beze slova, bez informace nám předhodí člověka a starejte se! Jste tady přece od toho! Jenomže tomu technikovi by zajisté řekli, že pračka např. neždímá...Kdežto nám asi stačí takováto informace: " No, je mu blbě, tak něco dělejte!"
Jestli jste dočetli až sem, tak jistě uznáte, že nejsem až tak náročná.
Jako bonus by bylo fajn, kdyby si lidé doma občas uklidili, umyli se víckrát než 2x do roka...na Velikonoce a na Vánoce..a někdy pustili mnou zmiňovanou pračku. Ale nechci být maximalista! Nám stačí správně nahlášená adresa a jméno, doklady, léky a soupis onemocnění.
Někteří starší lidé tzv. "staří špitálníci" mívají preventivně sbalenou tašku do nemocnice a tu mají vždy v pohotovosti! Na tomto netrváme, ale pokud patříte mezi takové jedince, kteří nevědí, kde mají pyžamo, ručník a mýdlo, možná by stálo za úvahu i o tomto popřemýšlet.
Jeden malý tip....vyplatilo by se mít i alternativní zavadlo v černém provedení. To byl ode mne samozřejmě pokus o vtip, jak jste jistě poznali. Ale uznejte sami, nikdy nevíme dne ani hodiny a co ti chudáci příbuzní! Kde to mají narychlo všechno hledat?
A ještě jedna maličkost! Peníze! Bez peněz do nemocnice nelez!
