Jak to tak vypadá, zřejmě ze mne bude rekordmanka v počtu opravných zkoušek v autoškole. Když to nevyšlo poprvé, říkala jsem si: „Inu, stane se.“ Podruhé jsem si řekla, že je to holt smůla a nepřízeň osudu. Potřetí jsem nabyla dojmu, že se proti mne spikli zkušební komisaři všech zemí . Počtvrté jsem se rozhodla, že na to půjdu jinak.
Kdepak, nechci nic vzdávat a ani skládat zbraně. Naopak, ráda bych malému českému úředníčkovi dokázala, že jezdit umím! Uznejte však sami, že investovat neustále do studia autoškoly, potažmo platit si další a další jízdy, bez vidiny a jistoty úspěchu, je tak trochu riskantní investice. Náklady převyšují zisky.
Napadlo mne, že bychom mohli spojit příjemné s užitečným. Vsadím se, že se někde po světě toulá ve svém výcvikovém vozidle opuštěný, pohledný a perspektivní majitel autoškoly, který by uvítal ve svém voze a životě začínající a nadějnou řidičku. Pokusím se oslovit i Asociaci autoškol, třeba mi někoho doporučí? Musíme si přece pomáhat!
Jen si představte, jak by to bylo vzrušující? Já za volantem výcvikového vozidla, on na sedadle spolujezdce. Já bych řídila, jemu bych dovolila brzdit. On by mohl s klidem gentlemana pozorovat z okénka chodkyně v minisukních, mezitím já bych se zdokonalovala ve svém řidičském umění. Ani jeden bychom neporušili zákon silničního provozu.
Za nějaký ten pátek bych se znovu přihlásila ke zkouškám. Když by to nevyšlo? Nic by se nedělo. Vozila bych si dál svého vyvoleného na sedadle spolujezdce. Zároveň bychom pěstovali trvalý a plnohodnotný vztah založený na vzájemné spolupráci. V dnešní době zázrak!
Myslím, že moje nabídka je poměrně velkorysá a zároveň jsem skromnost sama. V porovnání s jinými ženami, které šílí po filmových hvězdách, kosmonautech, lékařích či právnících a jiných princích na bílých koních. Já si vystačím s jedním, který bude mít koně pod kapotou výcvikového vozidla!
P.S. případní zájemci nechť zašlou žádost s fotografií a životopisem na můj e-mail
