Mnohokrát jsem vyznával lásku. Nahlas i potichu, verši i prózou. Mnohokrát na dlani nabízel srdce. Mnohokrát se bál odmítnutí a kladl podmínky. Až teď jsem pochopil.
www.cross-of-christ.com
Tím nejniternějším vyznáním je modlitba. Modlitba třebas beze slov a bez dechu. Jen zvolání srdce. Jeho odevzdání beze strachu z odmítnutí, bez podmínek, bez vyžadovaných záruk, s důvěrou v Pána. Vyznání lásky, slib věrnosti i závazek služby v jednom. Jsem, jaký jsem a takový se Ti dávám. Chci se učit a nechám se vést.
V textech, které pročítám, poznávám vlastní slova i pocity. Jsou jako ujištění, že jdu správnou cestou. Tisíckrát byly opsány, milionkrát vysloveny. Jejich autory jsou velcí myslitelé i neznámí proroci. Na kolenou i ve stoje je stojí za to opakovat:
"Pane, stojím před Tebou a chtěl bych, aby tady bylo všechno, čím žiji. Ty mě dokonale znáš. Vždyť jsi mě celého stvořil. V mém životě není nic, co bych nedostal od Tebe. Tyto ruce, celé mé tělo, všechny moje schopnosti i nadání. Můj život a jeho smysl. A tak to chci teď všechno přinést před Tebe. Všechny mé úspěchy i pády, všechny mé vztahy, které prožívám, touhy, otázky, hledání mého srdce, všechny zmatky a nejasnosti. Ty se vším počítáš. Díky Pane, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Nemusím nejdříve na sobě dlouho a tvrdě pracovat, abych se mohl ukázat před Tvou tváří. Mohu přijít hned. Takový jaký jsem. Nechci se lopotit se svým životem jen sám a spoléhat jen na sebe. Chci se úplně vrhnout do Tvé náruče. Vím, že Ty jsi ten nejlepší průvodce a přítel. Tak na mě, prosím, pohlédni. Chci udělat všechno s Tebou a pro Tebe. Tak, Pane, že budu v životě opravdu šťastný."
Požehnanou Druhou neděli Velikonoční, neděli zasvěcenou Božímu milosrdenství!
