Stávka jako cesta vybraných jednotlivců k moci

Kolik znáte chudých lidí? Takových, kteří nemají televizi či mobilní telefon, bydlí s celou rodinou v jedné místnosti a nebýt práce všech jejích členů od útlého dětského věku nemají co jíst. Případně takových, kteří jsou kvůli finančně nedostupné zdravotní péči nuceni jíst jen kaše a léčit se bylinkami. Že nikoho takového neznáte? Nedivte se... V České republice nejsou, ale pomalu začínají být v jižních státech Evropy. Jestli chcete, aby byli i u nás, pak v pondělí tleskejte odborářům.

A teď druhá otázka. Kolika odborářským bossům jde o lidi a kolika o možný výtah k zajímavější "perspektivě"? Rath, Falbr, Štěch.... To jsou přeci velmi inspirující příběhy. Dívejte se na ty, kteří dnes volají po sociálních bouřích. Třeba se s nimi ještě mnohokrát setkáte. Až svléknou pečlivě vybrané bundy z tržnic a navléknou značkové obleky. Drzost, s jakou odborářští předáci pod taktovkou sociální demokracie negují každou, byť jen sebeslabší snahu o reformu, je obdivuhodná. Naopak velmi odpudivý je způsob, s jakým do Prahy přivedou tvrdou pěst dělnické třídy v podobě horníků. To už tu přece bylo....

Nedělám si iluze, že nebýt globální krize základních principů sociálního státu, jak se utvářely v 19. a 20. století, by se česká vláda odhodlala k potřebným reformám. Reformám, které nejsou otázkou zvýšení komfortu, ale bytí či nebytí společnosti v dlouhodobém horizontu.  Navíc vláda, která má dost problémů sama se sebou. I přes všechny spory však má tato vláda k reformám velmi silný mandát vyjádřený v demokratických volbách. Naproti tomu chystaná stávka je hrubou nátlakovou akcí, vyděračským manévrem, kdy roli rukojmích i okradených obětí sehrají občané České republiky.  Chystaná stávka nemá ochránit pracující před zbídačením. Naopak, má několika ambiciózním křiklounům pomoci k větším prebendám a zajímavějším křeslům. Jediné k čemu opravdu potřebují pracující, je to, aby si z nich udělali žebřík.