Jsou chvíle, kdy mám pocit, že v mém rodném listě je chyba a místo devítky na druhém místě letopočtu má být tak sedmička. Maximálně. Současné 21. století mi občas připraví poněkud nepochopitelné zážitky. Jako třeba mojí kolegyni a její výběr oblečení do Stavovského divadla.
Předesílám, že mé oči s potěšením spočinou na křivkách krásných dívčích těl, tak jak je více či méně odhaluje moderní móda. Samozřejmě, na tu metrákovou Američanku v růžovém tílku a elastické minisukni se asi tohle tvrzení nedá úplně aplikovat, ale třeba i ona má své obdivovatele. Někde. Možná.
Co ale nechápu je fakt, že spolu s ubývajícími čtverečnými metry látky potřebnými k vytvoření jednoho kusu oděvu mizí také cit pro jeho přiměřenost okamžiku. A tak se kolegyně rozhodla jít do Stavovského divadla v poměrně úsporné a hlavně padající minisukni (ano, černá tanga) a takovém tom topu ala chytrá horákyně, takže sice v klidovém stavu kryje bříško, ale sebemenší pohyb ho odhalí. Její přítel pro večer prý naopak zvolí střízlivou klasiku a půjde v obleku, košili a kravatě. "Víš, on se mi tak líbí a hrozně mu to sluší," přiznala zasněně.
"A Tobě to nevadí, že budete minimálně nesladění," opáčil jsem naivně a odstartoval přednášku. Doslovný přepis by asi byl zbytečný, ale základními body byly:
1) proč bych se měla oblíkat slušně, když jiné tam budou stejně
2) vždycky mi vadilo, že musím být slušně oblečená, když druhé nemusely
3) chodím do divadla třikrát do měsíce a už to není takový svátek, jako bych chodila jednou za rok
4) dneska je jiná doba a už se to tolik nenosí
Tak nevím, buď jsem to letadlo já, anebo ona. Ve Stavovském dnes dávají Richarda III s výborným Richardem Krajčem v hlavní roli. V hlavě mi však zní věta z jiné Shakespearovy hry: "...a doba vymknutá z kloubů šílí!"
