Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem četl ten zapáchající výrok jednoho z aspirantů na pozici premiéra. On určitě zítra vydá celou řadu dementi, obviní kdekoho z překrucování slov a pod palbou otázek novinářů vymyslí další teorii spiknutí. Ale jeho slova by neměla být zapomenuta a v říjnu by voliči měli napsat ono mene, tekel, úfarsín.
Velmi kluzce formuloval velký Jiří svůj názor. Ne jiná rasa, ne jiný národ, ale jiná kultura by měla rozhodnout. Ale kde je hranice jiné kultury v dnešním světě skrz naskrz propojeném moderními technologiemi? A kdo tu hranici nakreslí, kdo bude tím soudcem?
Moje manželka má v rodném listě jako místo narození napsáno Bogotá, ale v pase má české občanství. Když o něj žádala, napsala: "Moje krev bude vždycky kolumbijská, ale chci se stát plnohodnotným občanem v zemi, která se mi stala druhým domovem. Žádám o udělení občanství proto, abych sem mohla patřit a to se vším všudy, abych mohla vyjádřit své názory a rozhodnout o dění ve své zemi skrze volební právo." Je ona tím cizorodým elementem, který "ubírá domácím práci a ujídá jim chleba"? A co naše čtyřměsíční dcera? Nehrozí jí, že jí jednou někdo upře právo studovat, jen proto, že její maminka byla "z jiné kultury"?
Není to tak dlouho, co jsme byli kádrování podle třídního původu. Zažil jsem sice už jen posudky vedené na žáky základních škol. Moji rodiče ale dodneška vzpomínají na úlevu učitelky z jazykové školy, která díky tomu, že jsme se sestrou uspěli u přijímacích zkoušek, nemusela vyhodit žádné stejně nebo více talentované dítě jen proto, aby "naplnila kvótu dělnických potomků". A přiznám se, že pro svou dceru něco takového nechci.
Byl jsem rozhodnutý jít v říjnu volit. Teď ale udělám ještě něco navíc. Pokusím se přesvědčit všechny, kteří v mém okolí váhají, aby šli volit taky. Aby šli volit proto, aby naše děti už nikdo nekádroval. Ani podle kultury, ani podle původu, ani podle rasy.
