Nevím, kde se to vzalo, možná to bylo restitucemi, možná privatizací, když každý najednou chtěl vlastnit továrnu, auto a byt nebo dům.
Znám mnoho případů, kdy se vlastnictví bytu stalo jablkem sváru v dědickém řízení, nebo kdy vlastník bytu vyhodil z něho svoji kdysi drahou polovičku na dlažbu, kdy vlastnictví bytu znemožnilo člověku přijmout lepší a perspektivní zaměstnání v jiném městě kvůli nutnosti dojíždění a mnoho podobných situací. Vlastnictví bytu není jenom radost a jistota, ale také přítěž a nebezpečí pro toho, kdo v něm bydlí, ale přitom není jeho vlastníkem. Zkrátka a dobře, nájemní byty chybí a to způsobuje, že ty, které jsou k mání, k pronájmu, jsou předražené a poskytují jejich majitelům přemrštěný zisk.
V době sdílení věcí a služeb je to anomálie. Člověk nemusí mít auto ve vlastnictví, ale může si ho půjčit. Zde je obrovské množství příležitostí a výběr bude stále větší. Ne tak s byty. Nájemních bytů se města vzdala pro krátkodobý zisk a městský majetek rozprodala. Dělo se tak především proto, že mnoho zaměstnanců úřadů i zastupitelů mělo zálusk na vlastnictví bytu, ve kterém bydleli dosud v nájmu. A tak se rozprodávalo o sto šest. Samozřejmě nebylo možné prodat byt v obecním domě jenom tomu, kdo byl zaměstnán na úřadě a tak se musely nabídnout i ostatním nájemníkům v domě. Tím vznikl absolutní nedostatek nájemních bytů, zejména v Praze. Jiné země mají jiné pořádky v hospodaření s byty. Například německý Hamburg uložil majitelům domů povinnost část bytů stávajících nebo stavěných poskytnout lidem na základě jejich slabého sociálního postavení za nízké, sociální nájemné. Bez ohledu na to, že soused na stejné chodbě za stejný byt platil podstatně víc. Jste-li osoba sociálně slabá, lidově řečeno chudá, dostanete od úřadu doklad, kterému se říká „nárok podle § 5“, a v takovém případě máte možnost získat levný nájemní byt. Několik příkladů z jiných evropských měst nabízí článek redaktora Martina Bajtlera v MF Dnes. V Německu navíc nemůžete dát výpověď z nájemního bytu osobě starší 70 let. Praha od roku 2007 nepostavila žádné obecní byty, zato jich tisíce prodala. To není hospodaření a Praha i jiná města tak přispívají ke zdražování nájmů v soukromých domech.
Pan prezident Zeman už před delší dobou upozornil na „obchod s chudobou“. Někteří chytráci si koupili celé domy, byty v nich pronajímají sociálně slabým lidem, stát jim to platí přes úřad práce v rámci příspěvku na bydlení. Stát ale ve skutečnosti neplatí těm, kteří to potřebují, ale těm, kterým ty byty patří, majitelům domů. Mezi svými známými mám dva nájemníky, kteří bydlí v domě s několika volnými byty, které nikdo nechce, protože dům je bez výtahu a nájemné drahé, ale ti, co tam bydlí, si chodí na úřad pro podporu, která – samozřejmě – jde do kapes majitelům domu. Stát tedy nepodporuje občany sociálně potřebné, ale vyděračské majitele. Panem prezidentem počínaje, který na to může jen a jen upozornit, až po vládu, která se tváří, že podporuje chudé občany, s tím nikdo nic nedělá. A není ani naděje, že by s tím něco udělali. Ale vlastně co to tady píši, vždyť všichni o tom vědí ...
