Vážená paní Pravdová,

přečetl jsem si Vaše povídání s panem redaktorem Kubíkem v MF DNES a hned v první odpovědi jste k mému velkému překvapení řekla (cituji) „ ... Tento newspeak ...“ Když jsem toto slovo právě teď do počítače napsal, hned mě automatická kontrola pravopisu upozornila, že druhý – přes jazyk český - nejvýše postavený člověk v této zemi nemluví důsledně česky! Pak se nedivme, že to s češtinou jde s kopce.

Díky tomu, že si neúspěšní maturanti stěžovali Vašemu Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, že správné jsou oba tvary „... děvčata se nezbláznily/nezbláznila...“, se Váš ústav probudil z dlouhého spánku a začal se opět zajímat o správnou češtinu.

Občas lze v novinách a časopisech číst hlubokomyslné úvahy o našem národním zájmu. Většinou to skončí konstatováním, že je třeba pátrat a hledat co je nebo co by mělo být naším národním zájmem. Navrhuji, aby naším národním zájmem v globálním světě a sjednocované Evropě bylo zachování a pěstování českého jazyka.

Je tristní sledovat, jak se čeština u Čechů, Moravanů a Slezanů postupně ztrácí a ničí. Angličtina zcela nepřípustně ovládá náš jazyk a potlačuje češtinu nejrůznějším způsobem. Nápisy na restauracích a obchodech v Praze jsou převážně v angličtině. Čeština se przní i výrazy „mějte hezký den“, což není nic jiného, než otrocký překlad z angličtiny. Na veřejných místech vidíme nápisy Jungmannova Plaza, Myšák Gallery, Czech Point a podobné jazykové krkolomnosti. Literatura, novinové články a reklamy jsou plné slov jako outdoor, mainstream, wellness a stovek dalších.

Jsme v Česku a máme český jazyk. Přijíždějí sem tisíce cizinců i zahraničních turistů, ale žijí tu Češi, Moravané a Slezané a ti mluví česky. Uvedu dva příklady: Představte si, že byste přišli jako turisté do Londýna a na všech obchodech a restauracích by byly české nápisy. Měli byste pocit, že jste v cizině, že jste dali tolik peněz na cestu, abyste se cítili jako v Česku, aby vás každý číšník a obchodník oslovoval česky? Druhý příklad: Před naším domem často stojí výprava turistů z ciziny a někdy se zájmem naslouchám, jaké informace – někdy nesmysly – jim vykládají průvodci. Jedna turistka se zeptala, proč jsou všude na obchodech a restauracích anglické nápisy a ne české, zda jsme dvojjazyčná země. Průvodkyně jí odpověděla, že nejsme dvojjazyčná země, ale Češi jsou chudí a nemají peníze na to, aby chodili do restaurací v centru Prahy, proto tam chodí jen cizinci a ty anglické nápisy jsou pro ně. Stačí?

Navrhuji, aby na všech obchodech, restauracích a jiných provozovnách pro veřejnost musely být na prvním místě české názvy a nápisy a teprve pod nimi nejméně o třetinu menším písmem nápisy v cizím jazyce. A Praha zůstala Prahou a ne Prague nebo Prag. Pro lepší znalost vlastního jazyka doporučuji, aby i noviny – jmenovitě MF DNES - měly koutek českého jazyka a hlavně podporovaly české ekvivalenty stále se rozšiřujících anglických slov. A tam by měl mít hlavní slovo Ústav pro jazyk český AV ČR.

Ústav má za úkol základní a aplikovaný výzkum současného českého jazyka i jeho historie. Výzkum toho, jak se současný český jazyk przní angličtinou bez toho, aby se proti tomu něco dělalo, je k ničemu. Takový ústav je nejlepší rozpustit. Na Slovensku stejný akademický ústav se snaží alespoň slova, která ve slovenštině dosud zněla stejně jako v češtině, nahradit novými slovenskými slovy. Co kdyby se česká akademie věd věnovala českým ekvivalentům slov wellness, singles, level, performance na marketu, banery, loftové byty a tisíce dalších a přenášela je prostřednictvím tisku mezi lid? Právě novináři by mohli být jejich účinnými šiřiteli. Učitelé ve školách všech stupňů by měli odmítat projevy žáků s použitím anglických slov, ale nejprve musí vědět, čím je nahradit. A to je svatou povinností Ústavu pro jazyk český AV ČR. Nemyslíte, paní doktorko Pravdová?

Srdečně zdraví Karol Wild