Novodobá historie jednoho starého domu

Bydlím v něm už 52 let a tak jsem trochu pamětník. A zaznamenal jsem i kuriózní události, se kterými vás chci zde seznámit.

Jako někdejší zástupce správce, předseda družstva obyvatel i donedávna předseda Společenství vlastníků jednotek jsem zaznamenal různé „zajímavosti“. Z počátku mého bydlení byla v domě trafika. Docela malá, představu o ní si můžete udělat pohledem do malého krámku s keramikou na rohu domu – tam byla ta trafika. Jednoho sochaře napadlo, že by na rohu mohl umístit plastiku a přes nějaké známosti, možná i úplatky, dosáhl toho, že mu tehdejší Obvodní národní výbor Prahy 1 zadal objednávku. Jednoho krásného dne jsem viděl, jak zedníci vysekávají na rohu domu niku a zabetonovali do ní takovou divnou moderní plastiku. Na její umístění dohlížel sám autor, jehož jméno jsem si nezapamatoval. Ale ptal jsem se ho, co ta moderní plastika má představovat. Vysvětlil mi, že v domě je trafika, a ta plastika představuje člověka, který si čte v otevřených novinách. No, budiž, s přimhouřením obou očí a zapnutí fantazie na stupeň deset, by se to dalo pochopit. Jsou horší a nic neříkající plastiky na světě. Jen mne zarazilo, že to památkáři dovolili na starobylém, mnoho staletí starém domě … Možná že také dostali nějakou pozornost, vždyť moderní umění se má i za socializmu podporovat.

Zajímavý byl další vývoj. Trafiku zrušili a dali tam šperkařství. Ale plastika „čtenáře novin“ tam zůstala a je dodnes. Protože obecní úřad, jakožto majitel domu, tomu šperkařství napařila 1 500 000 Kč nájemného ročně, což na začátku devadesátých let byla grandiózní suma, šperkařství po čase skončilo. Ale vraťme se k domu.

Součástí našeho domu je také Juditina věž, to je ta menší z obou malostranských mosteckých věží. Na východní straně věže, v prvním patře směrem ke Karlovu mostu, je nejstarší románský reliéf v Praze. Není vidět z ulice. Údajně představuje klečícího stavitele mostu před jeho budovatelem králem Vladislavem II. Reliéf ve zdi věže vznikl nejspíše před rokem 1172. Je to napsáno na kovové tabuli, která je připevněna na domě. Tenkrát, před těmi 50 lety, se na reliéf běžně chodili dívat lidé, Pražáci i turisté, vedení svými průvodci, když šli kolem. Protože se nestyděli odhazovat nedopalky cigaret, zápalky i jiný odpad na zem, zamkli jsme dům a zájemci se na reliéf mohou podívat pouze odborníci pod dohledem pracovníků Klubu za starou Prahu, který má ve věži své kanceláře.

Od té doby se nejen jednotlivci, ale ani organizovaní turisté se svými průvodci do domu nedostanou. Ale všímaví turisté, obyčejně cizinci, se občas průvodců ptají, co je na té tabuli napsáno a kde to ten reliéf je. A průvodci, aby jim vyhověli, velice často řeknou pitomost. Neumím čínsky, takže nevím, co říkají Číňanům, ale umím německy. Tak se občas, než vejdu do domu, u skupinky německých turistů zastavím a čekám, co jim průvodci řeknou. A často nestačím žasnout! Průvodci jim přeloží, co je na desce napsáno a na dotaz, kde je ten románský reliéf, ukáži na tu moderní plastiku „čtenáře novin“ na rohu domu. Nebo - to v lepším případě - ukáží na chrlič vody, umístěný na spojnici mezi malou a velkou věží. Zkrátka to jednoduše odflinknou.

Jinou zajímavost, udělanou v rozporu se zákonem o dopravních značkách, je dopravní značka „Zákaz vjezdu všech vozidel“, umístěná na našem domě. Předpis o umístění značky hovoří jasně, že značka má být na sloupu, zakotveném v dlažbě, výjimečně na domě, pokud to není památkově chráněný dům a pokud s tím majitel souhlasí. Na Malé Straně má mnoho ulic velice úzké chodníky a přesto je značka na sloupu. Značka na našem domě je ale přidrátovaná na starobylé lucerně, kterou celou zakrývá, vysoko nad dlažbou chodníku a přímo v sousedství „čtenáře novin“. Dvě kuriozity na jednom místě, to se hned tak nevidí. Ačkoliv jsem na nesprávnost umístění značky upozornil Technickou správu komunikací, nikdo na to nereagoval. Památkářům, kteří jsou obyčejně velice citliví na věci, které hyzdí starou Prahu, to nějak také nevidí. Že jde o nesmyslné umístění svědčí i nedávný případ zahraničního autobusu, jehož řidič vjel na Karlův most jen proto, že tu značku ze svého místa tak vysoko nemohl vidět. Nevím, jestli mu policajti dali pokutu, ale právo na to neměli. Značka měla být umístěna na sloupu, zakotveném v dlažbě, místa na kraji Karlova mostu je hodně. A lucerna na našem domě má být zase krásnou lucernou. Bez dopravní značky a bez policejní kamery.

Byla za mnou firma Eltodo, která měla kameru umístit na domě. Přinesli plánek, na kterém bylo zakresleno, že kamera bude zakotvena ve fasádě domu. Když to potom namontovali, zjistil jsem, že v rozporu se schváleným plánem ji umístili také na lucernu. A památkáři zase mlčeli. Je zajímavé, že porušování předpisů je v kapitalistickém Česku dosti běžnou normou. A státní orgány to trpí.

Třetí zajímavostí je samotná Juditina věž. Svého času jsem pana starostu upozornil na to, že potřebuje opravit. Přišli různí pánové, měřili, psali si poznámky, fotografovali a odešli. Tím to na mnoho let skončilo.

Jednoho krásného dne jeden nenechavec vydloubal do stěny Juditiny věže u chodníku kus kamene. Pak se časem přidali další a další. Některé kameny vypadly samy a tak je turisté odnášeli. Vím o německém turistovi, který se chlubí, že má doma ve vitríně kus kamene z Juditiny věže jako nejstarší románský suvenýr z Prahy … Ačkoliv jsem mnohokrát upozornil vedení obce i magistrát na tento problém, nic s nestalo. Úředníci nebyli schopni ani nechat postavit před tu stále se zvětšující „díru“ aspoň dřevotřískovou desku, která by tu naši mezinárodní ostudu alespoň zakryla. Prý se na tom pracuje – už dvacet let!

Články i diskuse k nim na našem blogu jsou totéž, co vykecávání se v hospodě u piva. To nemá žádný význam. Proto jsem se rozhodl na tento článek upozornit Policii ČR, památkáře, Technickou správu komunikací, Eltodo, starostu Prahy 1 i primátora. Co mi odepíší, vám sdělím přes můj blog. A pokud něco napraví, dozvíte se to také.