Všichni, skoro všichni, jsou známí, oběť, prokurátor, soudci, prezident, který nepodepsal milost, všichni, kromě kata. Chci vědět, jak se jmenoval, čím byl kromě popravčího, chci o něm co nejvíce vědět.
Poprava oběšením se dá udělat v podstatě dvojím způsobem: na krátký provaz nebo na dlouhý. Jestliže oběť padá třeba více než půl metru, provaz kolem krku jí zláme vaz a je mrtvá. Pokud oběť padá jen několik centimetrů nebo decimetrů, provaz jí nestihne zlomit páteř a oběť se dusí, až se udusí. A trvá to mnoho minut, u paní Milady Horákové podle některých pramenů 15 minut, podle úřední zprávy dvanáct minut. Dvanáct minut krutého umírání dušením.
Kat, který popravu vykonal, byl zcela nesporně sadista, protože zvolil variantu druhou, kdy nedošlo k rychlému usmrcení zlomením vazu, ale k dlouhému a trýznivému umírání dušením. A bavil se pohledem na dusící se ženu!!! Sadista!
Je zcela jisté, že soudci nerozhodovali o tom, jak má oběšení vypadat. To určitě nechali zcela v kompetenci kata. Lze pochybovat, že by se tribunál několika soudců dohodl na tom, jak dlouho a jak trýznivě má paní Horáková umírat. Proto jsem osobně přesvědčený, že kat byl sadista a vyžíval se pohledem na škrcenou ženu, která se dvanáct minut zmítala v křečích, než umřela.
Chci znát jeho jméno. Co si o tom zapsal a proč tohle takto udělal. A jaké potěšení mu to udělalo. Byl to sadista, zcela nesporně, chci znát jeho jméno a sám se budu snažit, aby se na zdi pankrácké věznice skvělo jeho jméno jako sadstického vraha. Protože to už nebyla poprava, to byla sadisticky vykonaná vražda.
