Opilý brouk

Také já se občas pokouším o poezii...

Jednou jsem uviděl na krovkách ležet brouka
Jak hejbá nožkama a blbě kouká

Nemoh se obrátit a pak jít dál
Sťatej jak dělo pořád se smál

Ležel tam vožralej uprostřed louky
Já jsem ho rozšlápnul, nesnáším brouky

PS: Při psaní této básně nebylo ublíženo žádnému zvířeti, ni brouku.
Příběh se odehrál pouze v mé hlavě. Jak přišel, tak odešel.