Opilý brouk

Také já se občas pokouším o poezii...

 

 

Jednou jsem uviděl na krovkách ležet brouka
Jak hejbá nožkama a blbě kouká

Nemoh se obrátit a pak jít dál
Sťatej jak dělo pořád se smál

Ležel tam vožralej uprostřed louky
Já jsem ho rozšlápnul, nesnáším brouky

 

 

PS: Při psaní této básně nebylo ublíženo žádnému zvířeti, ni brouku.
Příběh se odehrál pouze v mé hlavě. Jak přišel, tak odešel.

Autor: Stanislav Wiener | sobota 7.2.2009 22:18 | karma článku: 22,94 | přečteno: 1709x