Jak jste si jistě všimli, opravili jsme již název. Ten původní totiž zní O třech neposlušných kůzlátkách. S čímž silně nesouhlasíme. Kůzlátka totiž nebyla neposlušná. Velmi striktně se držela rad své maminky kozy, která jim říkala, aby nikomu neotvírala. Což kůzlátka velmi pečlivě dodržovala. Nemohla, chudinky, tušit, že s nima
vlk takhle vydrbe.
Úvod pohádky je stejný. Tam bychom nic neměnili. Maminka koza jde do města na trh, domlouvá kůzlátkům, aby nikomu neotvírala. Kůzlátka slibují, že neotevřou. A tak máma koza odejde do města.
Netrvá ale dlouho a k jejich chaloupce se přikrade VLK. Zabouchá na dveře BUCH, BUCH, BUCH a povídá svým hlubokým hlasem:
"Kůzlátka, otevřete vrátka, to jsem já, vaše maminka."
A kůzlátka odpoví:
"Kdepak, ty nejsi naše maminka, naše maminka má tenčí hlásek." A neotevřou.
A tak vlk běží rovnou ke kováři a povídá:
"Kováři, upiluj mi kousek jazyka."
Jak vlk poručil, tak kovář udělal a upiloval mu kousek jazyka.
A tady pozor, vážení čtenáři, tady se už s původní verzí neshodneme. Neboť když někomu upilujete kousek jazyka, zákonitě nemůže mluvit tak, jako předtím. A čím větší část jazyka upilujete, tím nesrozumitelněji bude dotyčný mluvit. Navíc se vůbec nezmění výška jeho hlasu. Pokračování by tedy mělo být následující:
Vlk (už s upilovaným kouskem jazyka) se rychle vrátí ke kozí chaloupce a povídá:
"Kůfschlátka, otevžete vuátka, to jfem á, vahe mamika."
Nejstarší kůzlátko povídá svým sourozencům:
"Hele, venku je ňákej dement a šišlá."
Pak se obrátí na dveře a křikne: "Cožé?"
Vlk zopakuje svou větu:""Kůfschlátka, otevžete vuátka, to jfem á, vahe mamika."
Kůzlátko mu odpoví: "Vůbec ti nerozumím. Táhni k čertu."
Vlk se nasupí, utíká znovu ke kováři a povídá:
"Ováži, upiuj mi jefžtje oufek jafycha."
Kovář povídá: "Cožé?"
"Ováži, upiuj mi jefžtje oufek jafycha."
Kovář narozdíl od kůzlátek ale vlka vidí, takže odezírá i z jeho gest, pozná, co vlk chce, a upiluje mu ještě kousek jazyka.
Vlk běží zpět ke kozí chaloupce a zde se scéna opakuje. Proto to zkrátíme, kůzlátka vlka do chaloupky opět nepustí, vlk už se naštve a utíká znovu ke kováři a křičí:
"Oáži, upiuj mi feuej jafych. Suyžíž? Feuej jafych."
Tomu kovář, řečený řezník, rozuměl moc dobře. Vytáhl vlkovi jazyk a celý mu ho upiloval.
Vlk (nyní už bez jazyka) utíká zpátky k chaloupce, zaťuká BUCH, BUCH, BUCH a povídá:
"Ůháha, oheuhehe uáha! O em há, hahe mamiha!"
Nejstarší kůzle už znuděně pronese k ostatním kůzlátkům:
"Tyjo, to je zas ten dement. Co furt chce?"
A nejmladší kůzlátko řekne:
"Tak ho pustíme, třeba fakt něco potřebuje."
A tady se už pohádka opět shoduje s původní verzí. Takže jen v rychlosti. Kůzlátka vlkovi otevřou, ten je sežere a odvalí se do blízkého křoví. Máma koza se vrátí z trhu, vezme nůžky, jehlu a nit, rozpáře spícímu vlkovi břicho, kůzlátka vyskákají, koza nasype vlkovi do břicha kamení. A když se vlk vzbudí, jde se napít a spadne do řeky. A to je celý, děti milý. Fakt v tom nehledejte žádnou vědu.
