MARCEL: Ahoj. (zamyslí se a zeptá se) Ahoj?
MARCELA: Docela dost bublin.
MARCEL: Myslíš, že by se ušetřilo, kdyby se zápalky vyráběly se sirnými hlavičkami po obou stranách?
MARCELA: Ani vlak, ani autobus.
MARCEL: A už jsi to zahustila?
MARCELA: Med taky ne.
MARCEL: (obchází kolem Marcely a dívá se jí mlsně do výstřihu) Hmm, hezký...
MARCELA: Co říkáš na toho sousedovic psa? Vesmírná loď na obzoru.
MARCEL: Neumím si představit, kolik by to všechno stálo.
MARCELA: Pořád je venku slunečno?
MARCEL: Kdykoliv. Říkám ti KDYKOLIV. Kdykoliv se to může stát.
MARCELA: (stojí u zrcadla a dívá se do svého výstřihu) Hmmm, hezký...
MARCEL: (lehá si na postel) Šéf říkal, že se do toho mám pořádně opřít.
MARCELA: Možná jo, ale nikdy to nevíš jistě.
MARCEL: A co ty zápalky? Jsou tak důležitý?
MARCELA: Víš, jak to muselo bejt krásný, když se před sto lety válely naše babičky na seně?
MARCEL: Zase negativní.
MARCELA: To je přece nesmysl. Ale co kdyby...
MARCEL: (skočí ji do řeči) Nemůže to bejt přece tak těžký.
MARCELA: Tak dost.
MARCEL: (obchází kolem Marcely a dívá se jí mlsně do výstřihu) Hmm, hezký...
MARCELA: No, když o tom tak přemýšlím, tak bychom to mohli nahradit marmeládou.
MARCEL: (Snaží se o stoj na hlavě, což se mu pořád nedaří. Znovu a znovu se nohama odráží, ale nejde to. Svým temenem se pořád dotýká podlahy.) Proč? Řekni mi proč?
MARCELA: Máma mi říkala, abych to nedělala. Ale já jsem si nedala říct.
MARCEL: (konečně stojí na hlavě, ale u zdi, nohama se opírá o zeď, kouká se po lidech v obecenstvu) Hmm, hezký...
MARCELA: Sifon je dobrá věc. Lepší než normální voda.
MARCEL: (spadne za oponu s obrovským rámusem, po chvíli přichází) Ahoj. (zamyslí se a zeptá se) Ahoj?
MARCELA: Docela dost bublin.
.
.
.
A tak je to pořád dokola. Celý tento rozhovor se padesátkrát šestkrát opakuje a pak hra končí prosbou o potlesk.
SW právě dopsal své absurdní drama s názvem Marcel a Marcela. Touto divadelní hrou by se SW velice rád zařadil mezi autory absurdního dramatu. Žádá tedy všechny vydavatele čítanek, antologií a učebnic literatury, aby byl zanesen do učební látky pro střední a vysoké školy a postaven tak na rovinu velikánů světové literatury jako například Eugène Ionesco nebo Samuel Beckett.
Pokud totiž Beckettova hra Čekání na Godota znamenala mezník ve vývoji moderního divadla a založila tradici absurdního dramatu, jaký průlom asi bude znamenat tato hra od SW? Raději ani nedomýšlejme a nechme se překvapit. Pokud by mi chtěl někdo v diskusi napsat, co to je za s*ačku, přečtěte si nejprve ukázku z Beckettova Čekání na Godota. Absurdní drama není s*ačka, je to umění:-))))) A my, autoři absurdního dramatu, JSME umělci.
http://literatura.kvalitne.cz/godot.htm
