A prej že to na člověka nepůsobí. Pěkný prd. Taky to na vás jde? No co, krismasy přece. Za pár dní jsou tu. Její první Vánoce. Ale to ta naše princezna vůbec neřeší. Tý jsou ňáký Vánoce - jak se říká - šumák. Letos ještě jo. Za rok už to bude určitě jiný.
Letos z nich bude mít prd rozum. Akorát bude sledovat světýlka, stejně jako je sleduje už teď, když ji nosím v náručí. Pokaždý se mi vybaví písnička "Tak jako slunečnice každým dnem otáčím se za sluncem..."
Přesně takhle se chová. Držím ji na rukou a hlavičku pořád otáčí směrem ke svítící stojací lampě, která je pro ni tím jediným sluncem - teď večer v mrazivým a zamračeným prosinci.
Myslím, že bude zpěvačkou. Má strašně silnej hlas. To, co někdy předvádí, musí sousedy přivádět k šílenství. Sousedy možná jo, ale mě ne. Zůstávám v klidu a když už řve svou osmou sonátu, říkám jí - tak a teď to zkus v E-dur, princezno.
Hrozně ráda se směje. Teda nevím, jestli ráda, ale určitě často. A to je moc fajn. Směje se a já se směju taky. Poněvadž já - naivní hlupák - si myslím, že ji rozesmívá to moje "kidzi kidzi kidzi" a "ťuťuňuňu". Vůbec ne. V dalším momentě se totiž zamračí a já, kdybych ji neznal, začnu se divit, cože tak hrozného jsem spáchal. Nic. Ona prostě jen dělá držky. Dělá úžasný držtičky.
Natočil jsem si ji na kameru a v počítači si pohrával s těmi záběry. V okně přehrávače videa jsem chytil myší toho "jezdce" na liště uběhnutého a zbývajícího času a hejbal s ním tam a zpátky. Neumíte si představit, jak jsem se nad těmi záběry bavil. Během minuty totiž udělá tolik grimas, že Blekota hadr. A když si to pustím střídavě popředu a pozadu a ještě k tomu zrychleně, je to fakt sranda:-)
Má nádherný oči. Je úžasný dívat se jí do očí. Koukáme si do očí jako hráči pokru, který odhadujou, co má ten druhej v kartách. Ona se pak zasměje, jakoby chtěla říct - full haus, džeku. Včera mi připravila nádherný překvapení. Vzal jsem si ji na ruku a poblila mi rameno. Moje láska. Sofie.
