Nastupuju do autobusu 133. Jelikož je ale narvaný k prasknutí, vejdu se tam jen tak tak a stojím úplně u dveří, až se bojím, že až se zavřou, přiskřípnou mi záda.
Najednou dveřní zvonek a dveře se začínají zavírat. Vtom zezadu obrovská rána a vrazí do mě mladík, asi 20 let, podotýkám, že bílé barvy pleti. A já následně tím tlakem vrazil do lidí přede mnou. Nevím, co mě to chytlo, ale byla to taková bolest, že jsem se otočil a vztekle jsem do něj strčil, až chytil druhou o dveře, které už byly zavřené. Říkám mu "Co do mě strkáš, ty debile?"
Pár desetinek sekund vyjeveně koukal. Zřejmě nebyl připravený na takovou reakci a pak do mě strčil taky jako na oplátku. A spustil na mě severomoravským dialektem: Co tu stójiš jako kókot, ty buku? Stojiš jako débil ve dvéřich a nepostóupiš?
Odpovídám: Není kam.
On: Mrdka, vole (obrací se na svého kamaráda, který s ním stačil nastoupit), piča, vole, buzna, bude do mě pičóvat. Stojí jak débil u dvéři.
Já: Není kam uhnout, frajere. Strčils do mě a já tady strčil do těhotný paní.
On: To mě nezajíma. Tys do ní strčil. Já ne. Šak počkej na příšti zastávce. Dostáneš náklep, ty burane.
Já: Ty si myslíš, že se s tebou budu prát, ty cucáku?
On: Se bójiš? Tyvole, tady v autobúse ne, ale póčkej. Pudem ven, ty venkováne.
Já: Chceš se se mnou prát? Já ti něco udělám a pak budu mít kvůli tobě problémy?
(Podotýkám, že šlo opravdu o střízlíka s vyholenou hlavou, na kterého, si myslím, bych fyzicky měl.)
On: Se bójiš.
A pořád remcal a vyhrožoval a provokoval. A já mlčel a díval se mu do očí.
On: Však počkej vénku. Se bójiš.
Já: Já se tě bojím? Dyť to ty tady pořád štěbetáš jak vystrašená ženská.
Lidi koukali a nestíhali.
Autobus zastavil v další zastávce. Mladík vystupoval pozadu, aby mě měl asi pořád na očích. Zřejmě se bál, že bych ho napadl zezadu.
On: No ták, poď ven. Nejdeš? Máš male sebevědómi.
Já: Zato ty ho máš až moc a jednou na to dojedeš.
On: Baník Pičo!
