Brzy ráno, za rozbřesku, kdy ještě mnohé spí, má vše zvláštní atmosféru. Většinou ji nedokážu vnímat, protože se mi buď nechce brzy vstávat, když nemusím, anebo když musím, tak nemám náladu na pozorování, ani čas se zastavit.
Nedávno se mi ale podařilo vzbudit se, aniž bych musel a ještě s chutí fotit, takže jsem měl možnost si to nejen vychutnat, ale i zaznamenat. Vím, že takových fotek je mnoho a není těžké je pořídit, ale tyhle jsem udělal vlastnoočně a hned tu první mám v mobilu a při každém pohledu ve mě probudí ten pocit, kdy je
ticho, čerstvo, svěže, kdy se rodí nový den, nové příležitosti, kdy můžeme začít znovu a třeba i lépe, kdy jsme plní sil. Včera je pryč, noc je pryč, naděje na úspěšný den je tady. A navíc, ráno je přece moudřejší...
Jemný opar dotváří amtosféru.
Sluneční paprsky se oparem prodírají a v krajině vytvářejí šmouhy stínů.
Vpravo je odlesk, ale to myslim k focení patří. :)
Nejen venku lze ale vidět začátek nového dne. I v domovech rozehrává vycházející slunce koncert stínů vytvářejících se skrz okna, žaluzie, stromy, pouliční osvětlení, stožáry elektrického vedení a jiné překážky, které se slunečním paprskům připletou do cesty. Do této symfonie se přidávají další a další nástroje, které zpěvem, cvrlikáním, cvrčením, či štěbetáním dotvářejí celkovou atmosféru zrození nového dne a jsou tak vyvrcholením úžasné symfonie, symfonie nového dne, nového světa.
Tma ustupuje, světlo se dere na její místo.
Děkuji za to, že jsem se probudil, že mohu žít další krásný den, že se mohu pokusit prožít jej lépe a plněji než den včerejší.
Ráno jako lahvička živé vody.
Ráno... Kniha, která se teprve začíná psát.
Přeji dobré ráno a pěkný den všem.
