Nedávno jsme byli s manželkou v knihkupectví. Knihu jsme si nekoupili, zato jsme objevili něco úžasného. Bublifuk! Fuk a bublina je na světě. Větší fuk a vyrojí se spousta bublin.Vítr si s nima hraje, hned jsou zde a hned jinde, jedna vydrží déle, druhá krátce a každá je jinak velká a barevná. Již téměř zapomenuté dětství se nám vybavilo v celé sve kráse.
Když jdu městem, nebo nakupuji, zpravidla potkávám zachmuřelé, vážné lidi, s telefonem u ucha a
ustaraným výrazem. A hlavně - bez úsměvu.
Představuji si, jaké by to bylo, kdybychom všichni do všedních dní vnesli více spontálnosti a dětské radosti. Vzpomněli na šťastnou myšlenku Petra Pana.
Spousta lidí ale nemá čas se zastavit, natož se radovat. V porovnání s generacemi před sto lety, mnozí z nás tak kvaltujeme, že co do zážitků a příjmu informací, žijeme sedm tehdejších životů.
To kolikrát brání v soustředění se na to, co právě děláme, neboť těkot myšlenek bývá tak silný, že prožitek přítomnosti se ztrácí v bouři myšlenek na minulost, plánování budoucnosti, či na několik věcí najednou.
A to je to, co jsme jako děti uměly bezvadně. Těšit se z přítomnosti, být teď a tady s otevřenou myslí a pěkne vykulenýma, zvědavýma očima, nezatížení starostmi o to, co bude.
Zkusme se méně starat a nechme se častěji unášet životem jako mýdlové bubliny větrem.
Navždy tady stejně nebudeme a jednou zmizíme rychle a tiše, jako ta bublina.
Zrození bubliny.
Bubliny pohledem bubliny
Solitér
Kam až asi tahle dvojce doletí?
Na startovní čáře. Pozooor, ke startu připravit....
... Včil!
... a závod se pro totální nezájem zúčastněných ruší...
trochu UFOidní výjev
Jako duhové skleněnky
Lekce z pomíjivosti. A to je konec této bubliny i tohoto blogu. ;)
Pohodový den!
