Cože? Tomáš Baťa? Jeden z největších moravských podnikatelů? Zakladatel světové organizace Baťa? To je přece nesmysl!
Jak se to vezme. Dnes je v Česku obdivovanou legendou. Ve své době byl kontroverzním a obávaným podnikatelem a trnem v oku svých konkurentů. V jeho pozůstalosti po tragické nehodě v červenci 1932 se mimo mnoha jiných písemností našly i jeho básně. Ano, možná je to překvapivé, ale právě psaní básní bylo pro Tomáše jednou z forem, jak relaxovat. Jedna z básní má název: Jsem seveřan.
JSEM SEVEŘAN
Jsem seveřan. Nikdo není víc. Můj erb je plavý vlas a sněhobílá líc.
Jsem nesesaditelným králem, protože jsem seveřanem.
Jsem psancem až do mužných jar, protože jsem seveřan.
Jsem věren své ženě, protože jsem seveřan.
Mám zdravé, čisté tělo, protože jsem seveřan.
Mám tvořivého, nezlomného ducha, protože jsem seveřan.
Miluji čistou láskou svou matku, sestry a dcery, protože jsem seveřan.
Svou prací sloužím svým bližním, protože jsem seveřan.
Miluji svůj život, nebojím se ran, protože jsem seveřan.
Své nezměrné dědictví, svůj život zlepšený předám svým potomkům, protože jsem seveřan.
Datum vzniku je asi rok 1930. V Německu je stále demokratický režim. Tomáš Baťa cestuje po světě a vidí, že severní národy vzkvétají a prosperují, protože jsou nuceny vzdorovat těžkým životním podmínkám a práce je nutností, jak přežít. Kdo by také pracoval v zemích, kde je sklizeň 4x ročně a když máte hlad, stačí natáhnout ruku a utrhnout si kokosový ořech. To ovšem Tomáš neuznával. Na svých cestách viděl, co dokáží pracovité národy. A naopak, rozeznával, v jaké bídě žijí ti, kteří nemusí nebo nechtějí pracovat. Odsud plyne hrdost na to: „být seveřanem“. Kdo by tenkrát seveřana spojoval s „nordische rasse“, vykořisťováním a arijskou nadřazeností.
Jaký paradox. Doba je dnes na první pohled svobodnější, než před 80 lety. Přesto, kdyby významný podnikatel napsal a zveřejnil podobnou báseň dnes, sesypaly by se na něj houfy zastánců multikulturních názorů a stal by se terčem útoku všech zastánců politické korektnosti. Mluvit o nadřazenosti svého národa, o světlém obličeji a plavých vlasech, o věrnosti, kultu zdravého těla dnes není v módě.
Ano, vím, je hezké dělat chytrého, když víme, co se stalo o deset let později. Ti hrdí seveřani z Československa, Německa, Anglie, Francie, Japonska se pustili do sebe a z Evropy nezůstal kámen na kameni. Kdo je tedy lepší? Ti hrdí, pracovití seveřani se sněhobílou lící a plavým vlasem, nebo pohodoví jižani z africké vesničky čekající, až jim kokos přistane sám u nohou?
Zdroj: Miroslav Ivanov - Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše
Další informace: Marek Belza
