Pragofest je con, čili setkání fanoušků převážně sci-fi a fantasy, v různých podobách, od literatury po živé hraní her na hrdiny, filmové fanoušky nevyjímaje. Na této akci jsem dostal příležitost přiblížit zájemcům boj rapírem a přináším pár postřehů.
Trocha vysvětlování a cvičením se tvoří mistřiMorgain
Mělo se jednat o nejzákladnější seznámení s šermem rapírem. V okamžiku, kdy jsem zjistil, jak „velkou“ máme učebnu, začal jsem si trochu zoufat, přijde-li dostatek lidí na počet přivezených masek a rapírů, bude se jednat o přednášku, ne workshop, jinak bychom riskovali, že odejde méně očí, než přišlo. Druhá možnost, že bude zájem slabý a vlezeme se hladce, mi zase hrozil menší radostí z výuky.
Nu desátá nedělní ranní prvních pět minut vypadala na úplnou katastrofu, žák připravený na výcvik se ovšem radoval z osobního trenéra. Napadlo mě otevřít ještě dveře a podepřít je kordem a co se nestalo? Začala se rychle naplňovat představa první, najednou došli rapíry a bylo natřískáno! Naštěstí po půlhodině teorie, právě když jsem začal štosovat posluchače do každé štěrbiny, se kupa jedinců odebrala za svým vedoucím, nahlásit jaké aktivitě se chtějí další hodinu věnovat. Již se nevrátili. Nebudu zde spekulovat o tom, zda naše jemná hra na násilí vyvolala reakci jejich dospěláckého nadřízeného, či je zlákala některá bezpečnější činnost, například válečná hra o vyhlazování světů.
Praktická část k potěše všech nakonec začala v proměnlivém počtu průměrně dvanácti, pro dané místo téměř ideálním, v okamžiku kdy došlo ke střetnému cvičení pak již osm posledních cvičících přesně a bezpečně zaplnilo místnůstku.
Většinou šlo o první či druhé setkání s rapírem a co se dá za hodinu naučit? Překvapivě hodně, pochopitelně se začátečnickými chybičkami, které se odstraňují léta. Cvičící se rychle vžili do pohybů nohou, ještě v hojném počtu zvládli posun, odsun a krátký výpad. Vysvětlili jsme si ještě co je kvarta a co je fintování. Pak jsme pomalu ve dvojicích cvičili poměrně složité variace na fingovaný útok, výhyb kolem koše soupeřova rapíru a následný bod pod ochranou vlastní zbraně. Do stavu kdy všichni chápali, co dělají a proč, se dostali neuvěřitelně rychle. Stál jsem před rozhodnutím, pilovat drobnosti, které jsou sice veledůležité, leč stejně neodladitelné za půl hodiny, nebo jako bonbonek zařadit něco z renesančního šermu s extrémními polohami?
„Nu což, maximálně mi vynadají, že je přetěžuji,“ řekl jsem si a nasadil těžký kalibr, kus z Fabrisova repertoáru. Výzvu v extrémní poloze těla a záraz do následného útoku, ve školní okleštěné podobě, leč velmi funkční ultimátní techniku.
Asi z titulku tušíte, studenti či přesněji řečeno ochutnávači vznešeného umění se pochlapili, zvládli do konce vymezeného času techniku nejen v pomalém nácvikovém tempu, ale s rozumnou úspěšností i v rychlejším tréninkovém provedení.
Doufám, že časem skutečně dostojím stovce realizovaných šermíren (tedy zpřístupnění šermu mečem či rapírem veřejnosti ve formě mobilní šermírny, schopné zpestřit jakoukoliv akci). Na Pragofest budu dlouho vzpomínat jen v dobrém, všichni návštěvníci šermírny byli disciplinovaní a jako bonus pro mě – lektora i nadmíru šikovní, obstáli se ctí a snad jednou rozšíří řady mistrů starého umění obrany – šermu.
