Co je to bartitsu, a jak je pojímáme v centru Dům rytířských ctnost

Dům rytířských ctností je centrum v Brně, kde se věnujeme celé šíři primárně evropských bojových umění. Bojové umění s názvem Bartitsu zdá se znít východně, ale jde o tradiční evropské bojové umění. Jak koncovka v názvu Bartitsu naznačuje, bere si část inspirace z orientu, ale jde spíše o módní přístup viktoriánské doby, než přímý odkaz.

Doufám, že jsem vás trochu napnul. Než si řekneme o tomto viktoriánském stylu boje více, trochu ho přiblížím. Připomenu vám totiž, kde jste jej mohli vidět. Byli jste poslední době v kině? Pokud jste viděli film Sherlock Holmes, přesněji některý z obou akčních filmů s tímto detektivem, vzpomeňte si, jak v něm Sherlock Holmes bojuje. Jeho elegantní bojový styl, logický a snadný v přemožení nepřítele, to je Bartitsu.

Na přelomu 19. a 20. století založil Bartitsu britský příslušník střední třídy. Jak sám uvedl, reagoval na zvyšující se násilnosti v britských ulicích, především v Londýně.

Zakladatel Bartitsu se narodil v indickém Bangalore v roce 1860 a jeho původní jméno bylo Edward William Wright. Jelikož jeho otec byl významným stavitelem železnic, měl Edward možnost procestovat svět a prostudovat specifické systémy boje z různých zemí. Ve svých třiceti letech si změnil jméno na Edward William Barton-Wright, proč prameny neuvádějí.

E. W. Barton-Wright se vždy zajímal o bojová umění – během pobytu v Japonsku studoval tři školy jujutsu (Jiu jitsu): ve městě Koba Shinden Fudo Ryu (mistr Terajima Kuniichiro), poté se přesunul do Jokohamy, kde studoval Tenshin-Shinyo Ryu a poté se přestěhoval do Tokia, kde cvičil Kodokan Jiu jitsu (pravděpodobně ho učil mistr Jigoro Kano).

V roce 1898 se vrátil do Anglie s cílem spojit své znalosti o evropském i asijském bojovém umění do jednoho funkčního systému. V rámci spolupráce s dalšími mistry a instruktory zformoval Bartitsu.

V roce 1902 napsal: „Bartitsu bylo vytvořeno s cílem poskytnout mírumilovnému člověku vědecké poznatky o obraně proti násilníkům a rváčům. Tento systém zahrnuje nejen box, ale i použití hole, nohou a velmi lstivý a inteligentní japonský systém zápasu, kde váha a síla hrají malou roli.“ Bartitsu tak rozeznává čtyři rozestupy útočníka a obránce, těsný, blízky, střední a daleký rozstup, na každý má Bartitsu svůj soubor prolínajících se technik.

Vznik Bartitsu se spojuje se třemi hlavními trendy ve společnosti: medializace rostoucí kriminality v Anglii, ale i ve světě, fascinace vším asijským (zvláště Japonskem) a v neposlední míře i vzrůstající zájem o fyzickou kulturu těla. Bartitsu bylo vytvořeno speciálně pro sebeobranu ve městě a svou cílovou skupinu mělo ve střední a nižší třídě, u neozbrojených lidí, kteří se nejvíce obávali o svou bezpečnost. Média úspěšně zvyšovala paniku obyvatelstva zveřejňováním článků o uličních ganzích a naopak kladně informovala o možnosti posílit tělo a ducha prostřednictvím bojových umění a sportů. Spolu s Bartitsu tak svůj vzestup zaznamenalo také francouzské Savate nebo La Canne (sebeobrana s použitím vycházkové hole), jeho samostatné součásti. Bartitsu tak bylo prezentováno jako alternativa k životu ve strachu z napadení, oloupení, znásilnění či vraždy. Což platí dílem i dnes.

Dům rytířských ctností má k věcem inovativní přístup. V čem se naše pojetí Bartitsu liší od původního pojetí?

V zásadě modernizací při zachování tradic. Samozřejmě, že výuka Bartitsu má sloužit k vlastní sebeobraně, ovšem stejně jako u ostatních kurzů Domu rytířských ctností je nejdůležitější, aby se účastníci bavili. Nedržíme se striktně textů pana Bartona, přidáváme poznatky o širokém spektru bojových umění, především evropského západu. Jedná se o středověký zápas, o různé styly boje tesákem i nožem, s obuškem či vycházkovou holí, ale o řadu mistrovských škol středověku i novověku. Například používáme učebnici boje hůlkou pro policejní složky v Indii napsanou na přelomu století. Tato zapadá i do původního konceptu Bartitsu, neboť vznikla v době, kdy se tvořil názor na bojové umění u původního autora.

S ohledem na čtyři rozestupy Bartitsu, pro těsný rozestup přidáme středověký zápas a prvky dalších orientálních umění. Na rozestup blízký, u kterého je v Bartitsu primární box, navážeme nejpřesněji, opět boxerským technikami a některými úderovými technikami východních bojových umění, které používá již původní autor. Doplníme je pak technikami ranně Evropskými a například technikami z Filipín. Pro střední rozestup máme kopy z francouzského Savatu, k nim použijeme kopů ze středověkého zápasu a dalších umění například opět Filipín. Pro daleký rozestup použijeme boj hůlkou dle Vigniho použitého původním Bartitsu, doplněný o moderní obušek inspirovaný šermem tesákem i metodami současných „real defence“ škol.

Nejpodstatněji se změnil přístup výuky u strategie a taktiky boje a v právním pojetí. Jestliže Barton zná především reakci na útok, my víme, že musíme být proaktivní a hrozícímu útoku předejít, abychom omezili možné škody na našem zdraví. Stejně tak se věnujeme i před-konfliktní a po-konfliktní fázi sebeobrany.

Dům rytířských ctností v Bartitsu přidává přednášky v teorii, jakou je například znalost různých barev stavů bezpečí a nebezpečí, právní a psychologické minimum.

Tento text jistě nevyčerpal znalosti o Bartitsu a toho co dělá Dům rytířských ctností. Můžeme se těšit na řadu článků s obdobnou tématikou. To co víme a umíme, si nechceme nechat pro sebe a rádi se s vámi podělíme. V této souvislosti prosím, pokud máte více informací, či informace jiné, dejte nám vědět. Těšíme se na každou novinku související s naší oblíbenou činností – bojovým uměním.