Většinou tisku probleskla zpráva, že lze od 1.července podávat platební rozkaz elektronicky. Jak v tisku uvedl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, má se jednat o statisíce případů ročně. Například nehrazené účty za plyn, elektřinu, nájemné, poplatky za veřejnoprávní televizi či rozhlas, leasingové smlouvy, dluhy u dopravních podniků za pokuty či spotřebitelské úvěry. Politici se rozplývají nad tím, jaké je to zrychlení a převratné zlepšení vymahatelnosti práva. Je tomu tak?
V první řadě si musíme ujasnit, že prosté podání odporu ve lhůtě patnácti dnů vede ke zrušení platebního rozkazu. Dále platební rozkaz bude třeba žalovanému doručit do vlastních rukou, náhradní doručení bude vyloučeno. V takovém případě soud platební rozkaz zruší a nařídí jednání. V případě, že odpor nebude podán, bude mít elektronický platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku, stejně jako dnešní platební rozkaz. Elektronický formulář, který nebude řádně vyplněn, je neplatný a navíc ho lze podat pouze s elektronickým zaručeným podpisem. Nejedná se tedy o nástroj na rychlé řešení skutečně palčivých problémů v podnikání, dlužníků, kteří se placení aktivně brání. Rozhodčí řízení ve formě on-line je výrazně zajímavější. Nepřevzetím výzvy a neaktivním přístupem dlužník neosáhne neplatnosti, ale naopak plně prohrává. Korespondence je doručována dle o.s.ř. a tedy nevyzvednutí znamená doručení fikcí. Pro podání žaloby není potřeba elektronický podpis a chyby v žalobě lze dodatečně na výzvu i bez ní zhojit. A na druhé straně v rámci on-line rozhodčího řízení je prostor pro skutečnou obhajobu, pro vedení sporu často se smírným výsledkem, což u jednostranně zaměřeného rozkazu lze stěží. O elektronickém „plaťáku“ si můžete přečíst více například v hlavním zpravodajství iDNES, o rozhodčím řízení neboli arbitráži on-line například na stránkách www.e-arbiter.cz , které jsou typickým portálem pro e-arbitráž a jsou v českém jazyce.
Na závěr lze říct, že je dobře, pokud se snaží Česko dobrat moderních metod řešení sporů, ale škoda, že nejde raději cestou propagace soukromoprávních ADR variant, které jsou rychlé a neplatí je daňový poplatník. Zajímalo by mě totiž, kolik stálo státní kasu a nás všechny zavedení tak prosté věci jako je elektronický platební rozkaz. Vzhledem k tomu, že cena systému mnohem složitější virtuální soudní síně e-arbiter se pohybuje v řádu miliónů, doufám, že projekt ministerstva spravedlnosti nebude za typicky státní cenu v desítkách miliónů korun. Co to stálo se asi nedozvíme, víme alespoň, že účty za plyn, elektřinu, dluhy u dopravních podniků za pokuty a další občanské bolístky budou rychle vyřešeny. Je to, ale to co očekáváte od státu v oblasti řešení pohledávek?
