Všemu rozumět, všemu nadávat

Jak je krásné být na všechno expert a umět všechno patřičně zkritizovat a podat návrhy na zlepšení. Stačí k tomu málo, skoro nikdo nepotřebuje návod.

Viděl jsem někdy v životě dítě - a zvesela se nadává na učitele. Jak nic nedělají, dva měsíce prázdnin, pár hodin odvykládají a leháro, mají být rádi, že jim to někdo platí. (kdo si učení vyzkoušel nebo mu nejsou lhostejné vlastní děti, nepaušalizuje, umí rozlišit špatného učitele a dobrého)

Nakupuju v obchodě - to je hrůza, ty prodavačky. Věčně kyselý citrón, přitom si vysedávají, prstem hne jen na to, aby sebrala peníze. (kdo pracoval v obchodě, ví, jak jeden inteligent umí otrávit člověku i několik hodin, jaké výhody a nevýhody má sedavé zaměstnání.)

Další příklady si domyslíte sami. Jím v restauraci - ti číšníci jsou příšerní, je doba oběda, mám hlad a oni si mě nevšímají. Mám doma PC s Windows - programátoři jsou děsná banda (kdo přestal nadávat na windows a pořídil si linux, už by asi takhle nezjednodušoval).

Jsem zákazník, všechno se točí kolem mě. Chci hotový a dokonalý produkt/službu, nezajímá mě, co je za ním, co se muselo stát, než se to uskutečnilo. Nezajímá mě to taky proto, že si to dokážu představit (mám přece zkušenost zákazníka, to ze mě dělá experta) a určitě bych to udělal líp než ti -píp-.

Ale nedělám to, samozřejmě.

Proč vlastně...?

(tento článek je hrubým zjednodušením a zobecněním. Ne každý se chová, jak je výše popsáno. Účelem je pouze skromě připomenout podobným zákazníkům/příjemcům služeb, že kolem nich jsou stvoření stejného živočišného druhu. Právo zákazníků na aroganci by mělo končit tam, kde začíná důstojnost druhé strany barikády. A naopak, jak jinak.)