Dvanáct měsíců prázdnin

Chci si udělat prázdniny. Přesně takto jednoduše. Jsem unavená, pracuji již 10 let, z čehož 4 ještě při vysoké škole a mám pocit, že si zasloužím si odpočinout. Poslední roky jsem nedělala nic jiného, než seděla v openspacu na Andělu a pracovala. Myslím, že je na čase to změnit. Nejsem frustrovaná, ani zvlášť zmožená stresem. Rozhodně nehledám duchovní rovnováhu, spojení s bohem, ani jinou duchovní hodnotu. Jsem produkt konzumní společnosti, jsem tak spokojená a navíc mám pocit, že jsem již nyní dostatečně vyrovnaná, se správným žebříčkem hodnot. Hodlám si příští rok užívat činnosti, kterou mám na světě nejraději – cestování. Vyrážím sama na roční cestu kolem světa.

Nenechávám se odradit ani šílenou přípravou. Co je třeba zajistit? Dát výpověď v práci (zní snadněji než se udělá, byť jsou to otrokáři, dlouho jsem je milovala), najít nájemníky do bytu, odstěhovat se (zní podstatně jednodušeji, než se udělá), domluvit vše s bankou, zajistit potřebné plné moci, odhlásit sociální a zdravotní. Detaily jako koupit letenku, zajistit cestovní pojistění, vyměnit peníze a sbalit se jsou už jen třešínkou na dortě.

Základním předpokladem těchto prázdnin bylo sehnat peníze ze kterých budu rok žít. Spousta lidí se mě ptala zda jsem vykradla banku – ne nevykradla, jen jsem poctivě šetřila. Pokud se člověk smíří s naprosto základním ubytováním, banánovo-rýžovou dietou a místní dopravou, pak by se měl v Asii vystačit s 20USD na den, v jižní Americe s 30USD. Takovouto sumu není problém ušetřit za jeden až dva roky. Já šetřila rok. 

Při stěhování a balení jsem zjistila, že 95% věcí, které vlastním vůbec nepotřebuji. Vezu baťoh o 18 kilech a jsem si poměrně jistá, že mám s sebou vše, co by se mi příští rok mohlo hodit. Od základní výbavy typu toaletní papír, švýcarský nožík až po nezbytnosti moderní dívky jako depilátor či multifunkční vlněný šál Louis Vuitton použitelný i jako deka či sarong, Oblečení vezu přiměřeně, do tepla i zimy, vše sportovní z kvalitních rychleschnoucích materiálů. Nezbytná je dobře vybavená lékárnička a foťák.

A nakonec plán cesty: plán je plán nemít. Mají to být přece prázdniny, zahálčivé a bezstarostné. Nechci jet na závod kolem světa, odškrtávat památky UNESCO. Kupuji jen jednosměrnou letenku vše ostatní je otevřené. Mám ale představu co bych chtěla vidět a čas je určený počasím v dané oblasti. Předběžný „neplán“ tedy je:

Únor – Indie: měsíc na Indii určitě nestačí, ale byla jsem zde již 3x, takže navštívit oblasti kde jsem zatím nebyla jako Kerala, Amritsar, vidět tygra a vyzkoušet jógu v ašramu v podhimalájí, meditovat, tam kde Budha

Březen – Laos, Kambodža – autentická JV Asie, Ankor Wat

Duben – Burma, Vietnam: dle možností domluvit dobrovolnickou práci

Květen, červen: Malajsie, Indonésie, Singapur: především ostrovy Borneo a Sumatra, ostrov Siberut s návštěvou lidožroutů

Červenec – přesun do J Ameriky, Brazílie

Srpen – listopad – Bolívie, Peru, Chile, Argentina, (střední Amerika se uvidí) – v tomto nebo jiném pořadí, něco z hor, Inckých památek a oprášit španělštinu

Prosinec - leden – tichomoří/ Austrálie za předpokladu, že mi zbudou nějaké peníze

Spousta lidí mě žádala, abych dávala zprávy, dělila se o zážitky, proto zakládám tento blog. Pokusím se sem v pravidelných příspěvcích zmapovat celou svou cestu. Budu ráda za Vaše komentáře, poznámky a připomínky.

O přípravách je to tedy vše, příště již první zážitky z Indie.

A