Milostná aféra s Ekvádorem

Málo které hlavní město dělá takovou reklamu celé své zemi, jako Quito Ekvádoru. Jeho koloniální ulice jsou jedny z nejkrásnějších v Jižní Americe a v jejích zlatem-vykládaných katedrálách si přijde na své nejeden milovník historické architektury. Quito ale je především živé město, díky svým obyvatelům přímo pulzující energií. Lidé vysedávají v kavárničkách a jídelničkách, odkud na vás doléhá vůně grilovaného masa a silné kávy. Ženy v tradiční sukni ke kolenům, vyšívané blůzce a s mysliveckým kloboukem s pavím perem na ulicích prodávají ovoce a zeleninu. Už dlouho jsem si tak neužila pobytu ve městě, jako tady. Krajina, ve které je Quito zasazeno také nemá v Jižní Americe srovnání. Ve výšce 2750mnm je obklopeno hned třemi zasněženými vrcholky nad 5000m. Lanovka vás vyveze do 4100m a celé město, stejně jako hřeben za ním máte jako na dlani: Cayambe (5790mnm), Antisama (5753mnm) a konečně dokonalý kužel kráteru Cotopaxi (5897mnm), který je nejvyšší aktivní sopkou na světě.

Krasojízda Ekvádorem začíná směrem na jih od Quita do města Latacunga. Za zmínku stojí už jen samotná cesta autobusem po dálnici, které se přezdívá cesta vulkánů. Andy se zde rozdělují na dva hřebeny a vám se tak po obou stranách postupně vynořují vrcholky jedné sopky za druhou. Výhled na Cotopaxi je skutečným skvostem, se zelenými pastvinami pod sebou, symetrickým kráterem a bělostným ledovcem na vrcholku.

 „Sounds like Hitler, on the radio (to v rádiu, zní jako Hitler)“ povídá starší Američanka při vstupu do útulné jídelny, kde právě snídáme, na z povzdálí chrčící rádio s nějakým zapáleným španělsky-mluvícím řečníkem. Takhle po ránu zvláštní věta. Normálně se říká „dobré ráno“, ke snídani „dobrou chuť“, ale Hitler se u toho obvykle nezmiňuje.  Je to zvláštní, jeho jméno za poslední 3 dny už slyším podruhé. Poprvé to bylo od místního kosmopolitního fotografa v odpovědi na otázku, jak je na tom Ekvádor politicky. Nové silnice, restaurované budovy, trhy plné tropického ovoce, dobře živené původní obyvatelstvo, zachované tradice…vše vypadá jako v pohádce. Nejkrásnější země Jižní Ameriky. Prý to má ale háček.  Prezident si dělá, co chce a nebere si servítky při prosazování svých plánů. Něco na tom asi bude: Ekvádor si vybral Julian Assange jako zemi svého azylu. Kdo jiný by mohl dát azyl největšímu nepříteli americké vlády??

Tahle srandovní Američanka má vůbec dobré postřehy. U rohlíku s čajem se nás ptá, zda píšeme nějaké zprávy z cest na Internet. „Já píšu blog na jeden český server“ odpovídám. „Já píšu taky blog. A lidi to skutečně čtou. To je poprvé, co lidi čtou, něco, co jsem napsala. Pěkný pocit.“ Povídá ona. „A co jsi psala před tím?“ „Reporty, ty nikdy nikdo nečetl.“ Jak přesně vyjádřené. Kolik jsem napsala reportů, které nikdo nečetl. Anebo přečetl, řekl si pěkný report a vyhodil rovnou do elektronického koše?? Opravdu pěkný pocit a tímto děkuji všem, co opravdu čtou můj blog!

Tato zvláštní konverzace se odehrává v malebném hotýlku, v jedné z vesniček na Quilotoa loop, úžasném trekovém okruhu krajinou středního Ekvádoru. Máme štěstí, vyrážíme zrovna ve čtvrtek, kdy je prvním městečku Sasquisilí vyhlášený trh. Prodejní pulty se zde prohýbají prakticky pod vším, co si dokážete představit. Od exotického ovoce a zeleniny, přes oblečení a nábytek až po sekci živých hospodářských zvířat. Obyvatelé z okolních vesnic v tradičních krojích táhnou krávy, v náručích odnáší ovečky a na autobus nakládají kozy. Po hektickém trhu už vyrážíme do klidu hor, soutěsek, řek a malých vesniček. Nejkrásnější výhled se nám otevře poslední den na tyrkysově modré jezero kráteru Quilotoa. Vody jezera jsou obklopeny zelenými stráněmi s modrými, žlutými i červenými květy a všechno to lemuje dramatický okraj kráteru. Nádhera.

Po trekování slibuje odpočinek i zábavu město Baňos, proslulé svými horkými prameny.  Léčivá voda, za kterou lidé chodí do jedněch z místních lázní, není ale ani zdaleka vše, co lze v Baňos dělat. Velmi příjemný den trávíme i jízdou na kole po zdejší „cestě vodopádů“. Na zhruba 20ti kilometrech je hned několik krásných kaskád ke kterým jsou navíc zbudovány i lanovky. Můžete si tedy vychutnat pohled na vodopád z vrchu, z boku, ze spodu a dokonce i zezadu. Hned nad městem je další sopka, Tungurahua, která je zrovna za našeho pobytu aktivní. Vylezeme na vyhlídku, čekáme, zda nám vychrlí alespoň trochu dýmu a zklamáni neodcházíme. Na výletě z Baňos okoušíme též něco z ekvádorské Amazonie. Náš jednodenní exkurs je ale totálním propadákem, s Indiány, co před námi svlečou trička a navlečou sukně z trávy, zvířaty v klecích a farmou místo pralesa.

Poslední zastávkou v Ekvádoru je městečko Cuenca, jejíž historické centrum je stejně jako Quito na seznamu dědictví Unesco. Největším klenotem města je její katedrála, jejíž kupole s modrými kachličkami jsou vidět z celého města. Modré kachličky mi připomínají plovárnu v Podolí a skutečně – jsou vyrobené z Čechách!  Hned za městem je další neopakovatelná přírodní scenérie v NP Cajas. Ve vysokohorském prostředí jsou zde tisíce jezer a jezírek zasazených do měsíční krajiny. Rostou tu traviny a stromy pokryté mechem s větvemi zkroucenými silným větrem. Jako z filmů Hitchcocka.

Ekvádor je přesně oním skrytým klenotem na této planetě, který hledá každý dobrodružný cestovatel. Země s neuvěřitelnou diverzitou přírodní i kulturní – od břehů Pacifiku, kde se prohání velryby, přes šestitisícové vrcholky andských sopek, zase dolů do amazonských pralesů, a to ani nezmiňuji biologickou pokladnici Galapágů. A člověk ani nemusí procestovat půl světa, Ekvádor je jedna z nejmenších zemí Jižní Ameriky. K bohatství přírodnímu se navíc přidružuje různorodost kulturní, s mnoha původními etniky, jejichž zástupci nevyjdou ven bez elegantního širáku. Navíc to vypadá, že se o této zemi stále nedozvěděli turisté, protože spoustu z jejích krás má člověk sám pro sebe. Ekvádorská vláda spustila turistickou kampaň se sloganem: Ecuador – love life. V překladu: Ekvádor – milostný život. Asi jim to někdo blbě přeložil a angličtinou naprosto nedotčení jiho-američané na to nepřišli. Nevím, zda vám návštěva Ekvádoru zajistí milostný život, ale jisté je, že zažijete minimálně jednu milostnou aféru. Ekvádor je jednoduše nádherná země.

Buzola ukazuje stále na jih, takže rovnou do super-turistického Peru. Tam už pokračuji sama, v Baňos nastal pro mě a pro přítele po několika měsících společného cestování okamžik loučení. Také padlo poslední rozhodnutí o době mého návratu do Evropy. Bude to za 1,5 měsíce. Po Peru se ručička stočí k východu, a jakmile dosáhnu východního pobřeží, bude cesta kolem světa „hotová“. Do té doby mě ale ještě čeká hned několik nejkrásnějším míst této planety.

Novinky a fotky z mých cest najdete na:

http://www.facebook.com/pages/Kolem-světa-s-blechou-v-baťohu/203083496374699?ref=hl

Blog je přesunut na stránky:

http://blechavbatohu.cz/