Ombudsman a zaujatý Ústavní soud

Ústavní soud si bere na pomoc ombudsmana v případu, kdy je jednoznačně zaujatý!  

Z článku samozvaného bojovníka proti „hazardu“ Matěje Hollana, před pár dny zveřejněného nejmenovaným webovým portálem, se veřejnost měla možnost dozvědět o zajímavé komunikaci mezi Ústavním soudem a veřejným ochráncem práv. Toto úzké pracovní spojení mne přimělo, se u zmíněné komunikace na chvilku zastavit.

Přestože je Ústavní soud nezpochybnitelnou institucí, kterou ctím, jsem překvapen, že si k některým svým rozhodnutím musí brát na pomoc vybrané osoby či subjekty.

Se svou radou tak přispěchal například bývalý soudce Ústavního soudu, JUDr. Pavel Varvařovský (v současné době veřejný ochránce práv). Ten svým kolegům „radil“ v otázce ústavních stížností obcí (Židlochovice, Klatovy, Frýdlant nad Ostravicí a České Velenice), týkající se zrušení přechodných ustanovení loterního zákona. To i přesto, že je všeobecně známo, že on sám veřejně nabádal ke zrušení těchto ustanovení.

Mám za to, že Ústavní soud by měl dbát především na objektivitu při svém rozhodování. Ochránce je přitom známý svou vyhraněností k této otázce. Nelze jej tedy považovat za osobu v této věci nestrannou.

Ačkoliv je tedy postup ombudsmana i Ústavního soudu v dané věci v mezích zákona, lze polemizovat o tom, zda je také v mezích obecně spravedlivého a objektivního posuzování tak závažné věci, jakou ústavní stížnosti bezpochyby jsou.