Aktivisté si hrají na experty

K otázce loterií se po delší době znovu vyjádřili na slovo vzatí „experti“. Především Martin Svoboda – někdejší gambler, který své osobní selhání svádí na druhé a jeho kamarád Matěj Hollan, který v Brně dosáhl rozmachu nelegálů.

Zejména Svoboda opět zaperlil, když pro média uvedl, že mu v návrhu nového hazardního zákona vadí hlavně to, že hráč může odmítnout sebeomezující opatření. Hráč tak dle Svobody zřejmě postrádá jakékoliv zbytky svéprávnosti a nemá právo rozhodovat sám o sobě.

Vyznamenal se také David Ondráčka, který bojuje o to, aby se stal loterní průmysl okrajovým sektorem, jelikož veřejnosti nic nepřináší. Je přitom s podivem, že proti alkoholovému a tabákovému průmyslu, které způsobují nejen velmi silné závislosti, ale také závažná onemocnění u nepoměrně větší části populace, nenamítá zhola nic.

Vraťme se však k loteriím. Pánové přiznávají, že „tlačí“ na politiky, aby si jejich cenné „odborné“ rady a zkušenosti vzali k srdci a loterie zkrouhli na nutné minimum, nejlépe vytvořili takové podmínky, aby tento průmysl neexistoval vůbec.

Každý příčetný člověk (a snad i aktivisté) ale dnes již velmi dobře ví, co takto radikální omezení přinášejí. Již dávno před svým spanilým tažením znali aktivisté zkušenosti z jiných zemí, jako například Polska, Ukrajiny, Řecka, Rakouska a řady dalších. Arogantně se však bili v prsa, že je to pouhé strašení a nic podobného České republice nehrozí. Ano, mám na mysli tisíce nelegálních strojů, které bohužel již zamořily Českou republiku, a ta již řadu zemí v počtu těchto zařízení předběhla. Přitom do té doby, než se aktivisté začali na tomto tématu mediálně zviditelňovat (ano, nebýt loterií, dodnes by jejich jména nikdo neznal), Česká republika pojmy jako nelegální hazard nebo kvízomat vůbec neznala!

I samo Ministerstvo financí přiznává, že jde o velký problém – nakonec o řešení se snaží již několik let. Marně. Co na tom, že padlo několik exemplárních trestů – je směšné, že „potrestané“ firmy tyto částky platit nemusí. Vždyť hned v prvním případě sám soud zkonstatoval, že by desetimilionová pokuta chudáka nelegálního provozovatele hazardu položila. A tak nelegálně podniká dál a může se smát... O tomto již ale aktivisté nemluví, to se jim do krámu jednoduše nehodí.

A tak i nadále vznikají soukromé kluby a nelegální herny, kde může hrát kdokoliv a kam má policie obtížný přístup. Vedle toho se další miliardy protáčejí z pohodlí domova na nelegálním online hazardu, kterému se i dle vyjádření skutečných odborníků stále častěji věnují především děti a mladiství. A tady aktivisté nedělají vůbec nic. Že by jim tato situace vyhovovala? Nebo z ní dokonce mohou těžit? Nabízí se řada otázek.

Jedno je ale jisté. Výsledky aktivistického tažení jsou: úbytek peněz ve veřejných rozpočtech, v každém městě jiná pravidla, stovky lidí bez práce, korupce, peníze končící u zahraniční mafie a v neposlední řadě neexistující ochrana dětí a mladistvých.    

Tohle jsme chtěli? Pokud ano, poblahopřejme aktivistům k úspěchu. Jen tak dál – řady legálních podnikatelů prořídnou, ale herní nabídka se nesníží. Kdo bude chtít hrát, nelegální hernu či soukromý klub najde vždy a dveře bude mít vždy otevřeny dokořán. A to je zřejmě také záměrem aktivistů. Vše na mne působí tak, že jsou někteří z nich placeni zahraničními nelegálními firmami a proto jim nesmírně vyhovuje současný chaos a situace, kdy novela střídá novelu.