K výšce, váze a konzistenci sněhu na českých silnicích, ulicích, zahradách či parcích se v posledních dnech vyjádřil snad už každý. Někteří nadávali, jiní se smáli, děti si užívaly zimních radovánek a dospělí láteřili při ranním čekání na tramvaj, která nakonec i když s půl hodinovým zpožděním dorazila. Já se ale dovolím na „českou kalamitu“ podívat z jiného úhlu.
Za obrovského zájmu médií, novinářů a analytiků celého světa proběhla na konci minulého roku Kodaňská konference. Ve snaze vyhnout se úplnému propadu se nejvyšší světoví činitelé dohodli alespoň na tom, že se dohodnou a podle svých slov vzali na vědomí jakýsi obecný text. Jen málokdo, tedy kromě přímých účastníků asi očekával výsledek jasnější, konkrétnější a směrodatnější než je tento. „Dohoda“ neobsahuje žádné limity, není právně vymahatelná a víceméně spoléhá pouze na racionalitu všech aktérů.
Jenže zkušenost například s Kjótským protokolem nám ukazuje, že takový předpoklad je opravdu málo a chtělo by se říct snad i naivní. Kjótský protokol byl vyjednán před třinácti lety. Ti, kdo dnes nejvíce křičí o nutnosti snížení emisí, Kjótský protokol mnohdy ani neratifikovali.
Ono ale možná ani není proč očekávat něco víc než takové resumé. Proč? Stačí si jen vzpomenout na ony dny, kdy jednání v Kodani probíhala. My v České republice jsme vývoj rokování světových špiček pozorovali povětšinou z tepla svých domovů, zatímco venku mnohdy teploty klesaly k mínus dvaceti stupňům. Sněhové peripetie posledních několika dní také neukazují na to, že by se planeta nějakým radikálním způsobem oteplovala.
Je více než samozřejmé, že si v těchto mrazivých, bílých dnech jen málokterý český žurnalista vzpomene na hrůzostrašné vize o konci světa, který se celý roztaje a globálně zaplaví, co může. Jaký novinář by si totiž při pohledu z okna troufl označit počasí venku za jen málo podobnému oteplování, nedej bože ještě globálnímu, posloucháme-li zprávy z Evropy a zbytku světa. Zkrátka a dobře se zdá, že letošní zima je kupodivu vážně… chladná!
Média jsou opravdu mocný nástroj a jejich vliv na společnost je nezměrný. Může se tak zdát, že terminus technikus, za který bychom mohli globální oteplování označit, je pouze jakousi mediální bublinou. Jak moc nafouknutou, neumí určit ani samotní žurnalisté, protože minulost spíše ukazuje, že cyklické střídání teplých a studených období je zcela přirozené a honba za dokázáním globálního oteplení je jako honba za Svatým grálem.
