Pane prezidente, nehrajte to prosím s VV - ABL

Před prezidentskou volbou v roce 2008 jsem společně s mými známými cítila, že by ve chvíli, kdy mediální mainstream zcela nepokrytě protěžoval Klausova protikandidáta Jana Švejnara, měl zaznít i hlas opačný. Proto jsem s několika známými iniciovala vznik iniciativy akce VolímKlause.cz. Prostřednictvím ní podpořilo během velmi krátké doby prezidentskou kandidaturu Václava Klause desítky tisíc lidí, včetně řady významných osobnostní našeho kulturního a společenského života.

Kdybych znovu stála před stejnou situací, nechovala bych se zřejmě jinak. Ani tři roky poté na české politické scéně nevidím mnoho osobností, které by mohli zastávat funkci prezidenta republiky lépe.

Přestože jsem ale v roce 2007 iniciovala akci na jeho znovuzvolení, neznamená to, že bych s Václavem Klausem vždy nekriticky souhlasila. Již tehdy jsem na řadu věcí neměla totožný názor.  Stejně jako v současnosti nesdílím s panem prezidentem jeho názor na nastalou politickou krizi.

Na rozdíl od pana prezidenta příliš nevěřím na různé teorie spiknutí, které naznačují, že za událostmi stojí ten, či onen a byli plánovány tak, či onak. V politice se prostě stejně jako v běžném životě stává, že někdo zjistí, že se jeho názory posunuly, že se mu lépe komunikuje s někým jiným, či že již odmítá snášet autoritativní praktiky. Ano, nejsem naivní, samozřejmě vím, že rozhodovat mohou i peníze a slíbené funkce... Pokud je ale pravda pouze polovina toho, co se v poslední době zveřejnilo o Vítu Bártovi a vztahu mezi ABL a VV, či o praktikách uvnitř VV, nedivím se vůbec vzpouře „přeběhlíků“ v čele s Kristýnou Kočí. Spíše divím těm, kteří po všem co se okolo VV-ABL stalo, ještě v klubu VV setrvávají…

Přeběhlíci nejsou v politice žádnou novinkou. Již od prvních demokratických voleb po roce 1989 lidé ve větším, či menším počtu odcházeli, přicházeli, či procházeli různými poslaneckými kluby, či stranami. Pan prezident by si ostatně měl být vědom toho, že k jeho druhému zvolení došlo i díky tomu, že ho volili někteří lidé, jejichž strany nominovaly do prezidentské volby jeho protikandidáta, a že bez hlasů těchto „přeběhlíků“, by zvolen být vůbec nemusel. Můžeme se na přeběhlíky dívat, jak chceme, můžeme jim vyčítat, co chceme, ale zcela jistě bychom je neměli považovat za zákonodárce druhé kategorie.

Nechci navíc prezidenta tzv. „chytat za slovo“, ale byl to on sám, kdo těsně před volbami pro časopis Týden na otázku: „Jmenoval byste znovu vládu založenou na hlasech jednoho či několika přeběhlíků?“, odpověděl:

"O institutu přeběhlictví mělo smysl mluvit pouze v situaci stabilizované politické scény, kde visačka ODS, ČSSD, KDU-ČSL či KSČM byla visačkou jisté kvality, jasně definované identity. Dnes máme absolutně nové, neznámé strany, z nichž drtivá většina na institutu přeběhlictví přímo vznikla. Proto se mi zdá, že kdyby se náhodou do sněmovny dostala strana pana Johna a dva z jejích poslanců přestoupili jinam - k levici nebo k pravici -, nikdo z nás by jim to snad ani nemohl vytýkat, protože my od nich žádnou pravicovou nebo levicovou zakotvenost neočekáváme. Kam bude přebíhat ten či onen poslanec Věcí veřejných, je opravdu úplně jedno a já ani česká veřejnost to určitě nebudeme považovat za přeběhlictví."

Pan prezident podle mého názoru nemá žádný důvod, opovrhovat případnými přeběhlíky a přehlížet jejich hlas. Stejně tak nemá žádnou oporu v Ústavě ČR k tomu, aby odmítal z rukou Petra Nečase přijmout a akceptovat odvolání a demise ministrů za Věci veřejné.

Prezidentovo tvrzení, že nechce vládní řešení postavené na přeběhlících, stejně jako teze o spiknutí řízené zvenčí, či jeho obstrukce v případě odchodů ministrů za VV-ABL nahrávají Vítu Bártovi a dávají bohužel za pravdu prezidentovým kritikům.

Osobně doufám, že tuto souhru Václav Klaus s VV-ABL přestane hrát co nejdříve…Pokud ne, diskredituje svým neformálním spojenectvím s VV-ABL nejvíce sám sebe.

Anonymním diskuzím nefandím. V rámci svých časových možností jsem však s Vámi připravena diskutovat "tváří v tvář" na mém facebookovém profilu. Budu se těšit. Veronika