Lidé, kteří mluví a píší ve sdělovacích prostředcích, tedy na veřejnosti, jsou asi převážně občané Prahy. Mají zřejmou nechuť vyjadřovat se spisovně, a tak ustanovili, a Ústav pro jazyk český posvětil, další češtinu, tak zvanou obecnou češtinu.
Lidé, kteří mluví a píší ve sdělovacích prostředcích, tedy na veřejnosti, jsou asi převážně občané Prahy. Mají zřejmou nechuť vyjadřovat se spisovně, a tak ustanovili, a Ústav pro jazyk český posvětil, další češtinu, tak zvanou obecnou češtinu.
To je dobrý manévr. Co bych se řídil nějakou spisovnou češtinou, když jako Středočech „můžu mluvit, jak mi zobák narost“. Je to jazyk bez závazných pravidel, ta určuje ten, kdo právě mluví nebo píše.
Přijde-li do Prahy nějakej balík z venkova, třeba z Brna, Budějc nebo Ostravy a tak, brzo ho poučíme, ať se na nás laskavě s tou spisovností nevytahuje, ať ze sebe nedělá pana dokonalýho.
A že je to jazyk bez pravidel, tak můžeme slyšet a číst perličky:
- Oblačnost bude ubývat (ve významu, že oblačnosti…)
- …když se ten pilot podařil zachránit (bez komentáře)
- Uveďte vaše rodné číslo (a myslí se tím uveďte svoje…)
- Všichni zkoušení neuspěli (ve významu, že nikdo ze zkoušených neuspěl)
- Ceny nájemného, vstupného, poštovného, atd., porostou. (Ve významu, že poroste nájemné, vstupné, poštovné atd. Tyto veličiny jsou samy o sobě cenami. Neprodává se např. vstupné, ale vstupenka a její cena je vstupným.)
- Odešel bez toho, aniž by se rozloučil (chce se říct, že odešel, aniž se rozloučil)
Takových perliček jsou stovky a nejdou většinou na vrub obecné češtiny. Jdou na vrub vztahu moderních Čechů k rodnému jazyku. Nakonec, vždyť instalace obecné češtiny jako druhého mluveného jazyka do národní kultury je též výrazem tohoto vztahu.
Nejvíc se vyskytuje, a proto mi nejvíc vadí, že se nectí pravidlo spisovné češtiny, pravidlo opakovaného záporu. Možná se jmenuje jinak, a vypadá takto: „Nikdy a nikde jsem nikomu, ani žádné bance, nic nedlužil.“ Tak je to česky. A setkáte se s výrazy „jakživ jsem někomu něco nedlužil“ a podobnými kreacemi.) Zní to jako špatný překlad z cizího jazyka, kde si vystačí s jedním záporem.
Jako Moravan se chci zmínit o historické křivdě, které se česká společnost za účasti samotných Moravanů, (ponejvíc učitelek), v minulosti dopustila. Dnes, kdy se rádi holedbáme folklorem, litujeme toho, že spousty moravských místních názvů byly počeštěny.
Obce, kterým se dodnes, s výjimkou učitelů a mládeže, říká Dinotica, Slanica, Divnica a tak, mají cedule Dinotice, Slanice, Divnice. A v Čechách se zeptají tou obecnou: Hele, a jak se ti v těch Divnicích bydlí? Nó, to u nás v Sušici je určitě líp. A mně se ptají hele, ty si se vopravdu narodil v té Svatobořici? Prostě máte v tom vy v Čechách hokej. Velikej.
Žiju ve Zlíně ve čtvrti zvané Kúty. Vidíte, už mi to Word podtrh jako chybu. Stále opravuju ty, co píší Kůty (kupodivu, opět podtrženo) a když mne zapisují, radši hned hlásím „U s čárkou“. Nejvíc tvrdohlaví jsou ti nejvzdělanější: lékaři.
Moravská nářečí si ponechala v případě dlouhého „u“ pravopis, který v češtině platil před vznikem dvojhlásky „ou“. (Ktož jsú boží bojovníci…). Tedy Slovácko, Valašsko a Lašsko. Hanáci si zvolili „ó“.
Spousta moravských jmen je poškozena nedodržením tohoto krásného archaismu. Vinni jsou faráři. Když kdysi zapisovali do matriky malého Kúřila, hloupě napsali ze dvou možností Kúřil, nebo když už špatně, tak Kouřil, tu třetí: Kůřil. Tak tu máme Lůčné, Bůřily, Sůsedíky, atd. A když tam někdo má správně čárku, na úřadě mu tam stejně dají kroužek. I na Moravě!
Líto je Moravanovi těch Dúbrav a Klobúků, co tam mají „ou“, Jastřabí, co tam mají „e“, i Dlóhých Lóček, co mají „ou“. Tedy starému Moravanovi. Mladí si zvykli a je jim to jedno. Ještě se nám vysmějí. Takovými prkotinami se zabývat! No, staromilci. Co po nich může rozumný člověk chtět, vlastně chtít?
Tak jsem vám, milí čtenáři, proložil tu dlouhou sérii „Baťovek“ takovým odpočinkovým tématem. Budu rád, když v diskusi připojíte do mé ukázky češtinových perliček další skvosty. Je to celkem oblíbené téma. Mezi námi, staromilci.
Zlín, Kúty, 20. října 2009 Stanislav Vrbík, tel. 602563464
Příspěvky o bratrech Baťových i s přehledem a nabídkou literatury byste našli na www.vrbik.blog.idnes.cz
