Vláda věcí tvých se k tobě chtěla navrátit, ale tys ji nepřijal, ó lide český! Komu jsi ji, lide, odevzdal? Nevíš, že. Tak Ti to povím, ó lide!Odevzdals ji těm, kteří chtěli vládnout a vetřeli se do tvého vládnutí. Oni to byli, kdo zaseli sémě krkounství do hlav lidí. Oni si kupují po tuctech vlivné lidi a přeměňují si je k obrazu svému. Kdo to jsou? Neukazují se nám.
Ale po skutcích jejich je poznáte. A ty koupené poznáte též, ale až si kupují domy na Floridě, nebo aspoň doma za peníze, které nemohli vydělat.
Jak se mohlo stát, že lidé, co se dostali na odpovědná rozhodovací místa, nechají sebou manipulovat? Copak je možné, aby tito lidé, jimž je svěřeno vládnutí, zákonodárci a vládní úředníci, se dopustili úmyslného, neodčinitelného zadlužení státu? A k tomu ještě přivodili další katastrofu stejného rozsahu, aby dokonali dílo zkázy. Zavázali se totiž platit nenasytným podnikavcům tak nehorázné sumy za tzv. fotovoltaiku, že zadělali na naprostý krach státu.
Vytvořila se zákonná, všemi příslušnými, k vládě zmocněnými zákonodárci a úředníky schválená, past na lidi. Aby kdosi, za těmi zmocněnými schovaný, vytahal z lidí l e g á l n ě obrovské sumy, znamenající zvýšení ceny elektřiny o 30%.
Umíte si představit, jaký hvězd se dotýkající zločin tady byl spáchán? I kdyby ti, co se do toho nechali vmanipulovat, to nakrásně dovedli - jako že nedovedou - celé smazat, ten zločin se tu stal.
Víte vy, jak si hrdě říkáte „politici“, co jste občanům „před vodou“, způsobili zdražením elektřiny o 30%? Nemyslete si, že když se zdraží domácnostem „ jen“ o 15% že je něco zachráněno. Není. Zdražení elektřiny znamená ještě navíc zdražení všeho, úplně všeho. Občan, jinak zdroj veškeré moci, teď jako nějaký trouba, zaplatí těch 15% doma, i těch 30% v obchodech, službách, lécích, na Vysoké a v každé škole, všude, a to do kapes podnikavců s krédem, jež je v nadpise tohoto článku, a kteří to nejméně potřebují.
Železnice, jezdící na elektřinu, zdraží. A když ne, zaplatí se jim z našich peněz ztráta v přepočetných miliardách. Zdraží se vše, co dává na trh, i na export (!) průmysl. I co nakupuje průmysl. O 30% se mu zdraží sazba, a bude nakupovat ke zpracování dražší výrobky od těch, jimž se též zdražila elektřina o 30%. A ty, lide český toto budeš kupovat v obchodě, jenž to vše musí zaplatit a sám platí též o 30% víc za svou spotřebu elektřiny. Neznamená to, že budeme platit o 90% víc. Ve skutečnosti by to mělo být ve výsledku jen +30%. Ale kdo z těch, jehož rukama výrobek projde, má přesně spočítáno, kolik elektřiny spotřeboval na 1 kus a na režie s ním spojené? Každý se pojistí a výsledek bude třeba 45%.
Ať je to jakkoliv. Byl tu spáchán kriminální zločin rozvratu národního hospodářství.
Zatímco zásluhou týchž „politiků“ nás sdělovací prostředky informovaly o katastrofách mnohem menších rozměrů po celém světě, hrály nám písničky ve většině vysílacího rozhlasového času, dovídali jsme se, kdo v které minutě zápasu 2. ligy dal gól, že v Austrálii spadl ultralight, kolik litrů ropy vyteklo do moře, v tom čase se ve stínu cenzury udály věci, o kterých nebyla splněna povinnost informovat veřejnost. Další zločin.
Teď se můžeš, ó člověče český, jenom chvět hrůzou, jaké další katastrofy se připravují ve stínu cenzury, zatímco ty pobíháš nebo sedíš v práci či v hospodě, vaříš oběd, myješ okna, hraješ si s dětmi, hledíš na thriller, riskuješ na cestách svůj i další životy. Dá se tu vůbec ještě žít? Nebo zas budeme klást na srdce poslednímu, aby zhasnul?
Vraťme se k nadpisu tohoto článku, charakterizujícímu životní krédo typického podnikavce. Na první pohled odsouzeníhodné krédo. Ale když to vyjádříme kulantněji, třeba „nejsem v tržním hospodářství vázán žádným sentimentem, prodávám za nejvyšší cenu, kterou je někdo ochoten zaplatit“. Nebo „…platím nejnižší mzdu, za kterou je někdo ochotný dělat.“ Chápete, že je to totéž, jako to odsouzeníhodné krédo? A chápete, že na tu hru ochotně přistupujete a schvalujete ji?
Tak v tom je ten pes zakopán.
Přijímáme postoj, že život je boj, že musíme být pořád ve střehu, pořád se něčemu bránit, a že nejlepší obranou je útok. „Dostat se za vodu, to je to, oč tu běží“. V tom jsme vyrostli a takoví budeme. Kdo to nepochopil, má smůlu. Jsi to ty, ve své naprosté většině, kdo to nepochopil, ó lide český!
Vše, co potřebujeme, je TOTO ZMĚNIT.
Pokračování příště. Stanislav.vrbik@email.cz mob. 602563464
11. září 2010, Zlín
