Připomínka Tomáše Bati u příležitosti výročí jeho smrti

Tomáš Baťa: „Mé dílo nemůže zaniknout a nezanikne. Tyto budovy – možná. Budovy, komíny, stroje – to jsou jen hromady cihel a starého železa. Ale můj systém zůstane k užitku všem, kteří přijdou po nás“.

Z předmluvy k vydávané publikaci Batismus a nadčasové prvky jeho služby veřejnosti a samosprávy práce.

Baťa ve své víře, že jeho systém nezanikne, nemohl předpokládat strašlivé bouře, které svět postihnou krvavým zápasem dinosaurů – fašismu a komunismu, následované obraným bojem demokracie s komunismem.                       

Právě tyto epochální konflikty, trvající pět desítek let, následované další generaci trvajícím postkomunistickým „Augiášovým chlívem“ u nás způsobily, že Batismus je u současné generace zapomenut. Zastaralý ale být nemůže, je v principech prostě nadčasový.                                                    To jen lidstvo se za tu dobu propadlo do mravního bahna. Do bahna, z jehož beznadějné hloubky vede jedna jediná známá cesta: Batismus, který tu zářil do roku 1939. Pak už je tu jen maskovaná bezradnost, politikaření a předstírání.

Batismus řeší především vztahy mezi lidmi, přístupy k podnikání a práci. Zde nemá co stárnout. Obnovu Baťova živoucího systému, všeho baťovského v naší společnosti, již potřebujeme co nejdříve, mohou uskutečnit jen lidé připravení a znalí. Znalostní minimum vám v publikaci předkládám.

Hloubka a pestrost Baťova novátorství vás překvapí a udiví.                                                                            
Potud úvod k publikaci o nadčasovosti a použitelnosti Baťovy Služby veřejnosti se samosprávou dílen. Z dalšího obsahu bych dodal například:
Máme-li překonat krizi a začat splácet státní dluh, nemůžeme vůbec spoléhat na škrty v sociální oblasti. Znamenají dušení výroby, protože omezí poptávku. Má-li se to napravit zavedením nějakých milostivých příplatků, pak to připomíná barona Prášila, který se vytahoval z bažiny za límec.
Řešením by byly – jako u Bati a Forda nízkonákladové prodejny životních potřeb (tzv. konzumy) s velmi nízkými maržemi a zbožím levnějším aspoň o třetinu proti dnešní úrovni maloobchodu.
Tím by bylo možno upustit od zvyšování DPH, která dusí výrobce i spotřebitele a používat více dodatkové daně na spotřební zboží. Výrobci by levněji vyráběli, což by dále mohlo snížit ceny v maloobchodě vč. konzumů a vyrovnat dopad dodatkové daně.

Kardinální otázkou ovšem zůstává domoci se rozkradených miliard kádrovými opatřeními u vyšetřovatelů, státních zástupců a soudů.

Nejdůležitější a nejpřínosnější opatření by bylo působit veřejně na výrobce, prodejce a úředníky, aby pracovali podle zásad baťovské a fordovské Služby veřejnosti, charakterizované stručně „náš zákazník, náš pán“ místo dosud platného „náš zákazník, naše kořist“ a v úřadech „klient, náš poddaný“. Takové opatření není v moci vlády, ale šéfů. Nese to sebou nutnost snižovat a snižovat náklady.                                     Tolik na ukázku.

Zlín, 11. 7. 2010                                                                                     Stanislav Vrbík

tel.: [phone]                                                                                      [e-mail]