Má nás po řadě fobií z posledních let zachvátit ještě panický strach z Miloše Zemana? Vyjde v takovém případě ještě někdy slunce?
Aby hned na začátku bylo jasno. Miloše Zemana jsem nikdy nevolil, ani jako lídra strany, ani v prezidentských volbách. A potom, co během svého mandátu vše předváděl doufám, že podruhé zvolen nebude.
Co jsem ale nepochopil, to je až hysterické chování určité části veřejnosti v souvislosti s jeho možným znovuzvolením. Opravdu v takovém případě již nikdy nevyjde slunce? Skončíme jako otroci Babišovy firmy jménem Česká republika s jeho požehnáním? Nechci případná nebezpečí plynoucí z mocenských paktů stran stojících mimo tzv. demokratický blok se znovuzvoleným Zemanem na Hradě zlehčovat, ale... Nevěřím, že naše demokratické zřízení je tak slabé, aby bylo zlikvidováno za tichého přihlížení jak vlastních občanů, tak EU. Kontrolních mechanismů, jak tomu případně zabránit, je dost. Takřka pořád probíhají nějaké volby, do komunálu, senátní, parlamentní, prezidentské. A jen proto, že nedopadají, jak bych si přál, je nemohu ani zpochybnit, ani ignorovat... Ostatně, v neschopnosti poučit se vydávají se tyto strany opět po zarubaných stezkách negace do zapomnění. A to mě štve, už proto, že jsem tradičním voličem jedné z nich.
Možná by spíš než opakovaně očerňující kampaně pomohla kampaň pozitivní. Tu očerňující stejně nikdo neumí jako Zeman sám. Hledání Antibabiše veřejnost odmítla, mám obavu, že odmítne i hledání Antizemana. A trochu tomu i rozumím. Ono těch stresujících informací je na nás nabalováno i bez toho dost.
Moc bych si přál, ať si místo trudnomyslného šťourání v tom, co nechceme, zajdeme v klidu odvolit a pak si uděláme třeba pěkný večer. A pokud to nedopadne? Místo blábolů o emigraci si najděme někoho, koho můžeme potěšit. Ony totiž ty velké věci skoro pokaždé začínají podstatně skromnějšími činy.
