Nekorektní zamyšlení takhle při pátku. Račte vstoupit . Vše jen na vlastní nebezpečí. Vstupné nevracíme.
Tak přesně tohle mě napadá, když vidím, jak pěkně dokáže pracovat propaganda v čase internetu. V čase sociálních sítí. "Lajfkařů" typu Zítka, Vrábela či Rakušana.
Když se zamyslím jak moc náladu na Slovensku šponuje Fico. .... A připustím si že hledání nepřítele má pevně zapuštěné kořeny i u nás v Čechách.
Nebylo by dozajista těžké strhnout jednu stranu k násilí proti prefíkaným Čehůňom, ani druhou k tomu hnát klackem Čoboláky.
Ano. Jsme si velmi blízcí. Spousta z nás trpí nostalgií po bývalé vlasti. Nicméně živě si vzpomínám i na narůstající agresivitu na počátku devadesátých let v určitých nacionalizujích skupinách.
Když k tomu připočtu politickou garnituru s touhou po moci v obou zemích.... Jistě by se jednalo o hodně výbušný koktejl. Ingredience takových omaných nápojů pak tu blízkost mezi národy snadno přehluší. Stačí se podívat na východ. Velká část Rusů, Bělorusů a Ukrajinců (samozřejmě těch východních) k sobě měla blízko ještě nedávno. Byť nemáme takovou krutou historickou zkušenost z novodobých dějin jako oni, znamenalo by to jediné. Do ohně by se muselo přidávat trpělivě polínko po polínku. Nakonec by se stejně rozhořel.
Jednoznačně to dnešní doba ukazuje. Necháváme se semlít na všech frontách mediálním obsahem , který právě nám osobně vyhovuje...
A sejít se v jedné zemi Babiš, Okamura, Fico, Maťovič , Kotleba a naše Pětikolka... To si radši nechci ani představit. ( Jasně, uvědomuji si, že ve společném by se vývoj ubíral trochu jinak. Nicméně principielně nejspíš stejně. Je tedy úplně jedno, jaké jméno by osedlalo válečného oře.)
Takže byť jsem byl dlouho ze zahradního posezení pánů Mečiara a Klause (Copak z posezení, ale z jeho důsledků....) otřesený. Dneska si říkám, že se těm dvěma omylem povedlo udělat něco dobrého...
A co si zahrát ? To co jsem ze mě stejně udělala jedna kapela z Bratislavy. V dobách, kdy nikoho z nás nenapadlo, co se za pár let stane....
