Přistihl jsem se, že většinou píšu o královnách a pány nechávám tak trochu stranou.... Inu, podprahově jistě podléhám snáz ztepilým rockerkám v kůži ....
.... nicméně pánská sestava , která se mi dneska sešla v přehrávači rozhodně stojí za poslech...
Poslední dny jsem měl docela náročný a jelikož si ke kafi už dlouho nemůžu zapálit ..... Místo nikotinu do plic mě zněl do uší Motorband.
Nekvalitní obraz, ani dnes již trošku archaický pojetí metalový muziky nemůže zastřít potenciál spojení našlápnuté kapely a skvělýho zpěváka.
Byť ta spolupráce ( Kamil Střihavka + Motorband ) netrvala ani zlomek věčnosti .... poklady z historie tuzemského těžkého kovu už nevymaže nikdo...
Další ze zpěváků se nikdy nestal rockovou ani nerockovou Star první velikosti. Troufnu si ovšem říct, že o to větší respekt zažívá uvnitř komunity... Dan měl být atletem, zpěvákem, obětí drog... neúspěšným sebevrahem. Můžete si vybrat. Lidi s jeho důrazem na svobodu a osobnost to nemají lehký nikdy, za žádnýho režimu. Nakonec se stal úspěšným terapeutem a do naší tvrděrockové historie vypálil pěknou řádku hitů. Vyznání byl původní oplodňovák pražskýho Vitacitu...
Když už jsme u toho Vitacitu .... Nedá mi to zpropagovat svýho velkýho oblíbence. Pavla Rotha si s metalem spojuje málokdo... Zahrada Ticha, Krásnější než růže a řada dalších hitovek své doby k němu mají sakra daleko. Přesto, jedním z výsledků projektů kolem filmu Horká kaše je i několik fláků tvrděkovového ražení. Byť na živo s Vitacitem na pódiu nikdy nestál , třeba zrovna u pěšáka je s Luďkem Adámkem i autorem hudby...
No a přesuneme se z Prahy do Brna. Počátkem prosince minulého roku podlehl těžké nemoci Zdeněk Černý. Spolu s jeho životem skončila i existence legendárního Titaniku. Metalovej svátek, Figurina, Simulant ... V mý generaci "hrozičů" není moc těch, kterým tyhle songy nic neříkají..... Stále tě chci je v podstatě reklamou a čistou ukázkou toho jak se staví nikoli sen, ale ortodoxní metalová balada...
V tý samý "zlatý éře" přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století nám Brno vyprodukovalo ještě jednu hvězdnou kapelu. Kern. Exploze snů a Blízko nás ovládli étér a s nimi podmanivý hlas Jaroslava Alberta Kronka. Ten skupinu již před lety opustil a hudebně značně zvolnil. Rockové písničkářství skupiny Alband mě ale neskutečně baví. Myslím, že je i bezvadnou tečkou za dnešní procházkou historií... a mostem do současnosti zároveň.
